Článek
Před pandemií se s designovými trhy v Česku roztrhl pytel a po opadnutí covidu se ve velkém vracejí. Čím je ten váš jiný než ostatní?
Juřenčáková: Souhlasím, že je jich hodně, ale jejich úroveň je kolísavá, což i zásadním způsobem selektuje cílové skupiny návštěvníků jednotlivých akcí.
Janota: Osobně mám pocit, že je jich stále málo. Hlásí se nám pětkrát víc zájemců o stánek, než kolik se jich do prostor reálně vejde. Lemarket jsme s někdejší kolegyní Lucií Barczi založily v době, kdy tu existoval trh Code:Mode, který byl hodně alternativní. Rády jsme na něj chodily, ale nikdy jsme si tam nic nekoupily. Neprodávaly se na něm výrobky použitelné v běžném životě.
Naším cílem od počátku bylo nabídnout alternativu k obchoďákům a dávat prostor věcem, které bychom si samy pořídily. Z lokálních značek se snažíme vyzobávat opravdu kvalitní produkty.
Jaká kritéria jste pro vystavující designéry stanovily?
Janota: Zaprvé chceme jejich výrobky osobně znát. Zadruhé nám jde o vyvážený sortiment, aby se z Lemarketu nestal jen trh s módou a šperky. Devadesát procent přihlášek je přitom z těchto dvou kategorií, pro které je tak nejtěžší se na naši akci dostat. Všechny ostatní jako kosmetika, dekorační předměty a papírenské zboží jsou tím pádem vítané.
Které kategorie jsou v přihláškách nedostatkové?
Janota: Produkty pro muže, dětské hračky a společenské hry, sklářské výrobky, sportovní potřeby nebo umělecky zpracované knihy.
Pořadatelé konkurenčních akcí většinou nevybírají vstupné. Proč vy ano?
Janota: Jednou jsme Lemarket zkusili uspořádat bez vstupného. Sice přišlo mnohem více lidí, ale ve výsledku byli prodejci spokojenější, když bylo vstupné zavedené. Ukazuje se totiž, že ti, kteří dorazí bezplatně, zpravidla utrácejí méně. Důvodem je i komfort pro zákazníky, obří davy tlačící se u stánků si nepřejeme.
Každoročně se samozřejmě ozve pár lidí, které vybírání vstupného zarazí. Náš tým ale pracuje po celý rok a musíme ho z něčeho zaplatit. Něco stojí i pronájem prostor. Vstupné se vždycky snažíme vykompenzovat doprovodným programem.
Letos má celé podlaží vyhrazen pražský obchod Ones Concept Design Store. Můžete ho přiblížit?
Juřenčáková: V Česku existuje řada designových přehlídek v čele s Designblokem, široká tuzemská veřejnost ale tyto prezentace novinek není příliš zvyklá brát i jako prodejní akce. To chceme změnit právě kamennou prodejnou Ones, kde celoročně zastupujeme přes šedesát značek, ale i tím, že na Lemarketu designéři své zboží pouze prodávají.
Před Vánoci jsme chtěly dát prostor i dalším etablovaným tvůrcům, ale jelikož kapacity prodejny jsou omezené, rozhodly jsme se vytvořit víkendový pop-up (jednorázová událost na netradičním místě – pozn. red.), který návštěvníkům představí z českého designu mnohem víc. Návštěvníci si budou moci odnést dárky z dílen šperkařů nebo módních designérů, interiérové doplňky, sklo nebo porcelán a zkrátka nepřijdou ani sběratelé umění.
Odkud se klasičtí lemarketoví prodejci rekrutují?
Janota: Zhruba polovina z nich pracuje na plný úvazek v jiné profesi a tvorbu má jako bokovku. Tito tvůrci typicky působí coby grafici, fotografové nebo produkční, obvykle na živnost, k tomu ve volném čase třeba pletou svetry. Někdy jde o maminky na rodičovské dovolené.
Pak jsou lidé, kteří se do designu opravdu vrhli. Někteří jsou s námi od počátku Lemarketu a během deseti let vidíme, jak s námi rostou. Zásadní je dobře se starat o instagramový účet, kde mohou efektivně komunikovat se zákazníky.
Co je zapotřebí k tomu, aby se tuzemský design dokázal prosadit na dravém globálním trhu, kde není problém nechat si dovézt zboží přes půlku světa?
Juřenčáková: Spousta lidí se naštěstí vrací k podpoře lokální tvorby. Svým způsobem je designový market zážitkovým nakupováním, kdy máte možnost setkat se naživo s člověkem, který výrobek vymyslel, navrhnul, někdy i přímo vyrobil. Někteří tvůrci však nejsou příliš zdatní v marketingu a do jisté míry jsou na trzích, jakým je i Lemarket, závislí. V tom vidím potenciál pro jejich další zviditelňování.