Článek
Jak jste spokojený s průběhem letošního Bohemia JazzFestu?
Všechny hlavní hvězdy přijely a zahrály, a vzhledem k tomu, že celý festival prakticky nepršelo, a když už, jen jako příjemné osvěžení, přišel i obrovský počet diváků. Festival byl po jedenácti letech opět v Prachaticích a poprvé se představil v Královské zahradě Pražského hradu, kde bylo kolem dvaatřiceti stupňů, ale i stíny stromů, pod kterými lidé mohli sedět. Byla to opravdová pohoda.
Ale na Staroměstské náměstí, kde byl festival sedmnáct let, chodilo více lidí, ne?
To ano, ale nám se líbila myšlenka našeho nového prezidenta Pavla otevřít Hrad všem lidem. Když jsem to slyšel, uvědomil jsem si, že Bohemia JazzFest má stejný cíl.
Můžete si přijít poslechnout špičkovou hudbu pod širým nebem v centru našich měst a alespoň na chvíli cítit pospolitost, která v dnešní době skoro vymizela. Kvalitní hudba tuhle sílu má. Na Hrad přišlo více než šest tisíc diváků, což bylo třikrát více, než jsme očekávali.
Hodnocení kvality hudby bývá subjektivní, každý třeba nemá blízko k jazzu…
Co je dnes jazz? Je to široký pojem, a podle mého názoru, kromě úžasného rytmu, znamená, že je hudebník otevřen všem vlivům a je schopen reagovat v reálném čase na to, co se na pódiu děje. Bohemia JazzFest nabízí program od blues přes jazz, folk, R&B, funk, latin až po world music, acid jazz a dál.
Naprosto s vámi souhlasím, s tím subjektivním pohledem máte pravdu. Možná proto je důležité vědět, kdo za výběrem hudebníků stojí a jestli jsou jeho doporučení založená na životních znalostech, nebo na tom, co našel na internetu. Já hudbou žiji mnoho let, a jestli někdo chce vědět, co si o mém snažení a tvorbě myslí svět, je to možné najít na internetu od odborníků v mnoha jazycích. Většina názorů je pozitivní, a i to, že většina mých vystoupení je vyprodána, mě vede k tomu, myslet si, že jsem něco dokázal. Ano, je to můj subjektivní názor.
Pro Bohemia JazzFest se snažím vybírat hudbu originální a současnou, aby se ten, kdo ji hraje, snažil vyprávět svůj příběh. Bohemia JazzFest není muzeum hudby, ale pódium pro současné tvůrce a inovátory. Saxofonista Charles Lloyd nebo Bill Frisell jsou perfektním příkladem, a když nabízíme brazilskou muziku, hrají ji ti nejlepší hudebníci z Brazílie. Když jsme letos nabídli portugalské fado, zpívala ho portugalská legenda Camané. Často jde o umělce, kteří dostali Grammy a jiné prestižní ceny.
Rudy Linka jako moderátor festivalu.
Je to dostatečně oceněno zájmem o festival?
Že je Bohemia JazzFest mezinárodní festival, neznamená jen, že na něm hrají umělci ze zahraničí, ale i to, že jsou mezinárodně úspěšní a známí. Tyto světové hvězdy navíc v rámci festivalu nehrají jenom v Praze, ale také v Brně, Plzni, Domažlicích, Prachaticích či na Hluboké. Přijde mi nádherné, že se lidé, kteří půjdou v těchto městech kolem, mohou zastavit a poslechnout si muziku, kterou by jinak možná nikdy neslyšeli.
To je pro ně úžasný dárek…
Každý rok ho dostane kolem osmdesáti tisíc posluchačů a všichni si ho zaslouží. Jak by ne, když jsme žili v izolaci více či méně od roku 1938 až po sametovou revoluci. To není krátká doba. Jazz je navíc o svobodě a hlavně o tom, nebát se být originál a najít si svůj vlastní hlas. Každý člověk si zaslouží slyšet hudbu, která inspiruje a dává životní energii.
Téhle filozofie si všimlo mnoho médií, zejména zahraničních. Článek o festivalu vyšel v The New York Times, německý Süddeutsche Zeitung píše každý rok, kdo na Bohemia JazzFestu bude, The Wall Street Journal nás doporučil jako jednu z deseti destinací na výlet po západní Evropě a podle amerického časopisu DownBeat patříme mezi nejlepší festivaly na světě. Francouzsko-německý televizní kanál Arte o nás loni natočil dokument. A festival byl zcela jistě jedním z důvodů, proč mě ministerstvo zahraničních věcí udělalo velvyslancem dobré vůle. Velice si toho vážím.
Má Bohemia JazzFest náležitou finanční podporu?
Každý rok dostává záštity, které udělují ministr zahraničních věcí, ministr kultury, primátor Prahy, hejtmani i starostové všech festivalových měst. Letos to byl i prezident Petr Pavel. Od kulturních odborníků z ministerstva kultury ale žádnou podporu nedostal. Komise, která posuzuje význam akcí, mu letos opět udělila nulu. Nejenom nulu finanční, přidala k tomu ohodnocení devětačtyřicet bodů ze sta a doprovodila to konstatováním, že Bohemia JazzFest není festival a neměl by se v této kategorii vůbec pohybovat.
Finanční podpora je zkrátka tak mizivá, že bychom teoreticky vůbec neměli fungovat. A tak jsme letos prožili kritický rok. Všechno je dražší než v minulosti, od cen za vystoupení po ubytování, ale my neměli skoro žádné peníze. Dokonce jsme byli nuceni na poslední chvíli zrušit jeden den festivalu v Praze.
Původně na něm měla hrát rakouská legenda Mathias Rüegg se svým Vienna Art Orchestra. Je to jedno z nejslavnějších bigbandových uskupení v Evropě a my Mathiasovi chtěli předat cenu Bohemia Jazz Award, kterou dáváme každoročně nejvýznamnějšímu hudebníkovi. Jenže jsme neměli peníze na to, abychom si mohli v Praze pronajmout pódium na dva dny, ani na to, abychom mohli objednat skleněnou plastiku od mistra skláře Zdeňka Lhotského.
A tak jsem Mathiasovi napsal, jak se věci mají. On mi odepsal: To přece není možné, vždyť jste jeden z nejvýznamnějších festivalů v Evropě a jste pod ministerstvem zahraničních věcí. Jdu na naše ministerstvo zjistit, co se vlastně děje.
A opravdu tam šel. Z rakouského ministerstva zavolali na české a z něho pak volali mně s dotazem, co se děje. Já odpověděl, že nemáme peníze a museli jsme jeden den festivalu zrušit, a na druhé straně se ozvalo: Aha… A bylo to.
Atmosféra na Staroměstském náměstí
Co s tím teď budete dělat?
Celý život jsem si říkal, že kvalitní věci se nemusí vysvětlovat, že se vysvětlují a propagují samy, nejdůležitější je odvést co nejlepší práci. Musím říct, že mi to život potvrdil. Až do této chvíle. Rád bych se tedy sešel se zmíněnou odbornou komisí a zeptal se, proč Bohemia JazzFest dostal tak nízké hodnocení a co myslí tím, že to není festival. Jak se ale mám zeptat komise, která je anonymní?
Chyba je asi v tom, že předpokládám, že když je něco osmnáct let v médiích, mluví to samo za sebe. Ale asi se mýlím a naše žádost není napsaná tak jasně jako žádosti jiné, kde není pochyb o tom, že o festivaly jde. Rád se učím, hlavně něčemu pro mě neznámému a novému.
Bohemia JazzFest se za osmnáct let existence stal tradicí, a to nejen u nás, ale i mezinárodně. Protože už jsem ve věku zralejším a zkušenějším, vím, že není jednoduché tradice vytvářet a budovat. Je daleko lehčí je rušit. Ale možná právě to je tradicí u nás.
Abychom letos mohli festival uspořádat, musel jsem se obrátit na všechny, kteří nám dali záštitu, a požádat je, aby udělali něco pro to, aby letošní ročník mohl proběhnout. A každý skutečně pomohl. Moc si toho vážím, ale stejně ještě budu muset hrát několik měsíců, abych doplatil zbytek. To je v pořádku, protože festival byl můj nápad.
Jaká částka by umožnila jeho klidné konání?
Jeden festivalový den stojí zhruba osm set tisíc korun. Je to ale částka z doby před covidem. Letos byl rozpočet na celý festival něco pod čtyři miliony korun, tedy neskutečně málo, přičemž po covidu je vše mnohonásobně dražší.
Kdyby se nám podařilo sehnat na jeden den částku kolem milionu dvou set tisíc korun, což je stále velice malý rozpočet, mohlo by vše probíhat v klidnějším režimu. Dramaturgicky bychom si mohli dovolit zachovat vysokou úroveň, kterou jsme měli dodnes.
Ve světovém měřítku je to stejně málo.
Nedávno jsem na Novinkách.cz četl, že stát zaplatil padesát milionů Kč průvodci Michelin za to, aby se v něm psalo i o Česku. Bohemia JazzFest je v průvodci Michelin už od roku 2014 pod hlavičkou Musí se vidět.