Článek
Ta už stihla od svého představení v lednu vzbudit vášnivé diskuse. Samotný beránek totiž ve své restaurované podobě na mnohé působí pronikavým, až hrozivým dojmem.
V Gentu letos vrcholí třídílná belgická série výstav věnovaných vlámským mistrům. V roce 2018 začala v Antverpách, tématem byl Peter Paul Rubens, loni se v Bruselu vystavovala díla Pietera Bruegela staršího. Trilogie se zakončuje ve jménu Jana Van Eycka.
Na výstavě v Muzeu výtvarných umění v Gentu jsou k vidění obrazy Jana Van Eycka i jeho současníků (zde dílo Tři Marie u hrobu připisované jeho bratru Hubertovi).
Načasování na rok 2020 je vhodné i proto, že letos v lednu skončila další fáze restaurování Gentského oltáře, nejslavnějšího díla Jana Van Eycka (a jeho bratra Huberta), které už od svého vzniku sídlí v katedrále svatého Bavona v Gentu. Ta nyní zapůjčila některé panely oltáře právě na výstavu Optická revoluce v gentském Muzeu výtvarných umění.
Název výstavy Optická revoluce pak odkazuje k malířovu mistrovství v zachycování světla a jeho odrazů v nejrůznějších předmětech. Van Eyck sice nevynalezl olejomalbu, jak se někdy mylně uvádělo, spolu s bratrem Hubertem ji však povznesl na zcela novou úroveň.
Příprava zabrala roky
„Prvotní nápad na výstavu se datuje až do roku 2012, kdy u nás v muzeu započala restaurace Gentského oltáře,“ říká Johan De Smet, kurátor a hlavní vedoucí výstavy Optická revoluce.
V první fázi mezi lety 2012 až 2016 bylo restaurováno osm vnitřních panelů. „Snili jsme o tom, že bychom následně mohli v muzeu některé z nich vystavit. Naposledy byly na výstavě mimo katedrálu v roce 1902 v Bruggách,“ říká De Smet. „Nakonec se nám podařilo získat všechny vnitřní panely, a navíc ještě Adama a Evu z vnější části.“
K tomu získali z galerií v celém světě třináct obrazů Jana Van Eycka, známých a dochovaných jich je přitom jen třiadvacet, takže se jedná o více než polovinu. I proto byla vyjednávání náročná. „Trvá roky, než přesvědčíte vedoucí galerie, aby vám obraz zapůjčili,“ říká.
Johan De Smet, kurátor a hlavní vedoucí výstavy.
„Nejnáročnější bylo získat obraz Zvěstování z Národní galerie ve Washingtonu. Zajistili jsme všechna bezpečnostní opatření i správné klima, které obraz potřebuje, a přesto jsme byli odmítnuti. Až když jsme se do Spojených států vydali podruhé, už se seznamem ostatních zápůjček, uspěli jsme,“ vysvětluje De Smet.
Vedle díla Van Eycka navíc v Muzeu výtvarných umění vystavují i práce jeho současníků a následovníků, dohromady přes sto exponátů.
Kdo však bude chtít vidět i zbytek oltáře, musí se po výstavě vydat ještě do katedrály svatého Bavona, ve které najde vnější panely uměleckého díla. Z nich byla zatím restaurována spodní oblast, kde je i nejdiskutovanější část, Klanění Beránku božímu. I tato restaurace probíhala v Muzeu výtvarných umění a Johan De Smet na ni má jasný názor.
„Můžu vás ujistit, že na restauraci dohlíželi odborníci z celého světa pod mikroskopem. Beránek vám teď hledí přímo do duše. Je to součástí tajemství kolem Jana Van Eycka,“ říká s tím, že o umělci stále víme velmi málo. Dokonce i rok a místo jeho narození se odhadují, nejspíše to bylo kolem roku 1390 v belgickém Maaseiku. Zemřel pak roku 1441 v Bruggách.
Beránek už nemá čtyři uši
Více o obnově oltáře prozradila jeho hlavní restaurátorka Hélène Duboisová. „Vedle původní malby a pozdější přemalby z šestnáctého století jsme našli celou řadu dalších vrstev,“ popisuje dílo.
Například výjev s beránkem byl přemalován z celých padesáti procent. Naštěstí mezi dílem Jana Van Eycka a pozdější přemalbou byla ještě jedna vrstva laku, která umožňovala původní malbu dobře obnovit.
Nutno dodat, že vnitřní panel zcela vlevo, Spravedliví soudci, byl v roce 1934 ukraden. Nyní si tak návštěvníci musí vystačit s jeho věrnou kopií (oltář přitahoval zloděje i v minulosti, část kdysi odcizili Napoleonovi vojáci a později i nacisté, vždy se však vrátil zpět).
Vyjádřit se Hélène Duboisová samozřejmě musí i k diskutovanému beránkovi. „Opravdu jsme odhalili jeho původní podobu, jak jej namaloval Jan Van Eyck,“ říká.
Hlavní restaurátorka oltáře Hélène Duboisová.
Na přemalbě měl zvířecí podobu, nyní působí spíše lidsky. „Uši jsou níže, podobně jako u hlavy člověka, i výraz očí je lidský,“ popisuje restaurátorka. Právě to může řadu lidí zneklidňovat.
Duboisová zmiňuje i jeden kuriózní fakt: „Než jsme začali beránka restaurovat, měl čtyři uši.“ V roce 1951 byla totiž restaurována část kolem beránkovy hlavy, takže byly odhaleny původní uši, okolo však zůstala přemalba z poloviny šestnáctého století, a tedy i uši výše postavené. Výsledkem byl beránek se čtyřma ušima.
„Na oltáři samotném najdete ještě jedno zvíře, které má podobně hypnotický pohled. Jedná se o holubici na výjevu Zvěstování,“ vysvětluje restaurátorka.
Naopak koně zachytil Van Eyck anatomicky přesně a bez lidského výrazu. Beránek a holubice totiž mají na rozdíl od nich náboženský rozměr – beránek je symbolem Kristovy oběti, holubice značí Ducha svatého.
„Podobné ztvárnění, tedy zvíře s lidským pohledem, najdete také u jiných umělců. Například v bazilice svatého Klimenta v Římě můžete na mozaice vidět beránka s podobně intenzivním výrazem,“ říká Duboisová. Také na tomto díle z dvanáctého století je totiž beránek symbolem Krista.
Výstava Optická revoluce bude v Muzeu výtvarných umění k vidění do konce dubna, 8. října pak bude kompletní oltář přemístěn na nové místo v katedrále svatého Bavona. Momentálně v katedrále vzniká zcela nové návštěvnické centrum, kde bude oltář vystaven.
V těch místech budou k dispozici speciální prohlídky s tzv. rozšířenou realitou, kdy návštěvník dostane brýle a do nich se mu budou promítat dodatečné informace. Důvod to má i praktický. V prostorách katedrály totiž není možné instalovat obvyklé informační panely.