Článek
MEMOIRS OF A GEISHA (česky pouze GEJŠA) je slavná kniha Arthura Goldena, k sehnání i u nás (česky) o mladé Sajuri (Ziyi Zhang), která je jako malá holčička svou rodinou prodána do Tokia jako budoucí gejša, a o následujících cca 20 letech jejího života.
Dá se logicky předpokládat, že kniha (kterou jsem nečetl) obsahuje mnohem hlubší pohled do duše hrdinky, než film. V něm se o jejích pohnutkách a citech moc nedozvíme a její postava je zde definována pouze tím, že se už v dětství zoufale zamiluje do bohatého "předsedy" a zbytek života po něm touží, a tím, že má nejlepší kamarádku (s přezdívkou "Dýně"), která ovšem poměrně záhy zcela zmizí ze scény. Jinak hlavní hrdinka většinou filmu pouze "proplouvá".
Nějaký zajímavější pohled do duše Japonců se tedy nekoná - rozhodně ne do duše hlavní hrdinky. To už je zajímavější její učitelka a "šéfka" Mameha (Michelle Yeoh) nebo onen spíše epizodní "předseda" (Ken Watanabe). Sice to zní poněkud trapně, ale pokud je GEJŠA něčím zajímavá, je to především její pohled do světa gejš. Nejde sice o žádný hluboký pohled a pokud jste japanolog, nic nového se nedozvíte, ale pokud jste si dodnes mysleli, že gejši jsou "něco jako prostitutky", odnesete si jisté zajímavé informace - které ovšem nedoporučuji brát jako objektivní historickou pravdu, ale spíše jako "pohled na historické reálie naivně romantickým hollywoodským objektivem". GEJŠA mi hodně připomněla starého dobrého SHOGUNa (ZAJATCE JAPONSKÝCH OSTROVŮ) s Richardem Chamberlainem, což nemyslím jako kritiku nebo výsměch - SHOGUN byl zajímavý a měl svůj půvab, ale i nejaponci muselo být celkem jasné, že Japonci z něj musí mít docela legraci.
GEJŠU měl už před mnoha lety režírovat Steven Spielberg, ale projekt se odkládal a odkládal tak dlouho, až Spielberg nakonec ztratil zájem a režíroval místo něj Rob Marshall, který natočil CHICAGO. Tudíž je nabíledni, že film vypadá celkem úchvatně, od kimon a líčení až po záběry na staré Tokio, ale pořád jsem se nemohl ubránit dojmu, že jde spíš o hollywoodskou vyumělkovanost (byť ne tak extrémní jako v POSLEDNÍM SAMURAJOVI) než o autentického ducha Japonska. Je to taková příjemná hezká přibližná ilustrace něčeho, co se kdysi (na počátku 20. století) v Japonsku dělo.
P.S: Někteří dělají rozruch kolem toho, že hlavní role japonských žen hrají Číňanky. Nevím, proč by to mělo být důležité.
Druhou zásadní premiérou týdne je nový film Sama Mendese (AMERICKÁ KRÁSA) MARIŇÁK, který se odehrává za války v Perském zálivu. Podotýkám, za první války v Perském zálivum, tedy přibližně před 15 lety. Film se v originále jmenuje JARHEAD, což je částečně hanlivé označení pro příslušníky námořní pěchoty ("džbánovitá hlava"), které ovšem bez problémů používají mezi sebou, aniž by se tím uráželi (něco jako oslovení "negře" mezi černochy). Jeden takový "jarhead" si říká Swoff (Swofford) a hraje ho Jake Gyllenhaal (DONNIE DARKO, DEN POTÉ, ZKROCENÁ HORA).
Vstoupí do armády, prožije výcvik (tato část filmu dost připomíná Kubrickův film FULL METAL JACKET) a pak se konečně vydává "do akce". Na rozdíl od Kubricka se ovšem akce nekoná a Swiffova jednotka neustále jen čeká v hrozném pouštním vedru. Trocha vzrušení nastane až později, ale než se sniperovi Swoffovi splní jeho přání "vidět ten růžový oblak" (tj. ustřelit někomu z půl kilometru hlavu), čeká ho hodně protivenství.
MARIŇÁK se nedá dost dobře nazvat válečným filmem, protože i když se odehrává z velké části za války v místě války, téměř žádnou válku v něm neuvidíme. (To mimochodem znamená, že na něj bez problémů mohou i ti, kterým se brutalita na plátně příčí.)
Je to film o tom, jak se z kluka stane voják - nikoliv nutně muž. Celou dobu výcviku je připravován na to, aby bez odmlouvání precizně zabíjel, pak se konečně dostane do akce a nemá koho zabíjet. A co teď? Co asi - masturbace, americký fotbal, vynášení latrín, bojová příprava a masturbace. Nic moc.
MARIŇÁK opravdu "nic moc" divákovi neřekne. Zachycuje epizodky z výcviku a z nasazení v poušti. Některé z nich jsou zajímavé, některé žertovné, některé smutné. Většina z nich mě utvrdila v tom že modrá knížka je bezva věc. Gyllenhaal i Jamie Foxx (jako jeho velitel) hrají bezchybně. Ale i když jsem byl rád, že jsem MARIŇÁKA viděl, neuniklo mi, že jde převážně o variace na jiné (anti)válečné filmy. Jediná změna oproti předchozím klasikám žánru spočívá v tom, že v MARIŇÁKOVI se téměř vůbec nebojuje a tudíž chybí jakási přirozená katarze. Všechno nakonec (po návratu do "normálního života") jaksi vyšumí do ztracena. Ale když o tom tak přemýšlím - to je asi celkem přesné zachycení skutečných pocitů skutečných veteránů této neslavné války.
Premiéry týdne
Dále má premiéru dánská tragikomedie ČÍŇAN a francouzská komedie ERASMUS 2 - ty jsem neviděl.
Ve zkratce...
Uwe Boll mě neustále nepřestává udivovat. Tady je další rozhovor s tímto unikátním režisérem.
Michael Bay bude produkovat jedenáctý díl PÁTKU TŘINÁCTÉHO! Prý půjde o prequel.
Williamu Hurtovi při loňském stěhování někdo ukradl jeho Oscara za POLIBEK PAVOUČÍ ŽENY.
Údajně "slavný" (já ho neznám) indický režisér T. Rajeevnath chce natočit životopis Matky Terezy - a do hlavní role obsadit Paris Hiltonovou! (To mělo napadnout Uwe Bolla!)
Tady je první teaser na remake filmu PŘICHÁZÍ SATAN. Jestlipak poznáte, kde v Praze je natočený?
John Kricfalusi (tvůrce Rena a Stimpyho) má fantastický blog.