Článek
Co vás z rumunských Karpat přivedlo do Prahy?
Láska. V rumunských horách jsem se poznala se svým budoucím manželem Lubomírem, charismatickým a krásným mužem, inženýrem, výborným fotografem a horolezcem. Nejprve to byla společná láska k horám a pak ta opravdová, která skončila sňatkem. Odstěhovala jsem se za manželem do Prahy, kde jsem na jeho přání pokračovala ve studiu klavíru, který jsem studovala už v Bukurešti na konzervatoři George Enescu.
V Praze jsem k němu přidala ještě cembalo u vynikající cembalistky Zuzany Růžičkové a především zpěv u Naděždy Kniplové a dalších pedagogů. Ale protože není možné věnovat se intenzivně současně instrumentální i vokální kariéře, rozhodla jsem se pro zpěv.
Podporoval vás manžel v hudební kariéře?
Samozřejmě, měl hudbu rád. Chodil na má představení a provázel mě i do ciziny. Ale bohužel už nežije, před lety záhadně zmizel během výpravy do čínských hor. Zůstala jsem sama, děti jsme neměli. Je mi to moc líto. Prahu jsem si zamilovala a české publikum rovněž.
Začínala jsem na na mozartovských rolích, především Doně Anně v Donu Giovannim a Hraběnce ve Figarově svatbě. A s vývojem hlasu od lyrického k dramatickému sopránu jsem se dostávala i k Verdimu, nejprve to byla Violetta, Desdemona či Aida, Leonora v Trubadúru, Alžběta v Donu Carlosovi i Abigail v Nabuccovi. A také Santuzza v Mascagniho Sedláku kavalírovi.
Miluju Pucciniho, zpívala jsem jeho Giorgettu z Pláště, Manon, Liu a Turandot a již zmíněnou Minnie, ale především Tosku. Tu nejméně dvě stě padesátkrát.
Jaký je váš vztah k Národnímu divadlu?
Mám vřelý vztah ke všem jeho scénám, ať už k historické budově, Státní opeře i Stavovskému divadlu. Strávila jsem na nich podstatnou část svého profesního života. A nejen v opeře, ale i v písňových recitálech.
Jak se během let proměnila situace v operním světě?
Prožíváme složitou dobu, jak v politice, tak i v kultuře. Konkurence v opeře je veliká, v Praze dnes zpívá daleko víc zahraničních zpěváků, než když jsem začínala. Ale jsem přesvědčená, že mám stále publiku co říci a stále jsem zvyklá oddat se umění naplno.
Nikdy jsem neuměla dělat kompromisy. Atmosféra v Národním divadle se bohužel změnila a mě to moc mrzí, protože můj vztah k českému publiku je stejný a stále pro ně zpívám ráda.
Může se vám hodit na Firmy.cz: Akademie múzických umění, Státní opera, Národní divadlo