Článek
Proč jste se rozhodli uspořádal letošní Operalii v Praze?
Spolupráce mého otce Plácida Dominga a Prahy už má nějakou minulost. Je to několik let, co přijel oslavit 230. výročí premiéry opery Don Giovanni do Wolfganga Amadea Mozarta. Dirigoval dvě představení ve Stavovském divadle. Letos v lednu následoval další koncert k oslavě Mozartových narozenin. A pak jsme hovořili o uspořádání Operalie v Praze, abychom tak uzavřeli cyklus, i když doufáme v další spolupráci s Prahou, kterou máme rádi, stejně jako divadlo a orchestr.
Když mluvíte o uzavření kruhu, máte na mysli, že v Donu Giovannim vystupovali i účastníci předchozích Operalií?
Přesně tak, v hlavních rolích tam bylo několik účastníků Operalie. Kdykoli můžeme spolupracovat s vítězi Operalie, přináší to fantastické uspokojení mému otci. Soutěž Operalia se koná už 27 let a dostala na všechny scény na světě fenomenální pěvce. Je to privilegium a uspokojení, že se jim pomohlo, že byli objeveni a prosazeni, že získali velkou peněžní cenu. Pro otce je největší satisfakcí, že jsme jim byli schopni zařídit smlouvy a něco s nimi dělat na světových scénách. S mnoha z nich zpíval na nejvýznamnějších pódiích na celém světě.
Pokaždé, když vidím podobné soutěže, přemýšlím, jak vybrat vítěze, když účastníci mají odlišné hlasy s odlišnou výškou. Není to sprint na sto metrů, kde je jasné, kdo doběhl první.
To je důvod, proč máme velkou skupinu porotců. Všichni naši porotci přicházejí z nejvýznamnějších světových operních domů. Jsou to nejvlivnější a nejzkušenější umělečtí ředitelé, kteří vybírají obsazení. Dobře rozumí lidskému hlasu a osobnosti a charismatu pěvců, i tomu, co potřebují k vystupování na scéně. Dnes jde o víc než jen o krásný hlas, je třeba, aby taky uměl hrát, aby se uměl podívat do partitury, aby komunikoval s publikem, aby byl dobrým kolegou dalším zpěvákům v souboru. Když zpívají sami, posuzují, jak intonují, jak frázují, jaký mají rozsah, jak zpívají každé slovo a jak vše předávají publiku v okamžiku.
Účastníci zpívají árie z německých i italských oper, ale postrádám tu soudobější díla, třeba od Luigiho Nonna nebo Benjamina Brittena.
Loni nebo předloni jsme měli něco od Brittena, zpíval to americký tenorista. Zejména američtí zpěváci přicházejí se současným americkým repertoárem. Myslím, že porotci oceňují vše, co se jim předkládá, ale je běžné, že se více zůstává u árií, které se hodí pro soutěže, které vycházejí z německého, italského nebo francouzského repertoáru. Určitý repertoár se délkou a pojetím pro soutěže hodí více. Mnoho zpěváků může ukázat své schopnosti a kvality i v jiném repertoáru přecházejícím až do současného, ale ve snaze zapůsobit na porotce a uspět v soutěži je někdy lepší zůstat u tradičního repertoáru. A jaký repertoár je vhodný do soutěže, jim většinou doporučuje jejich učitel nebo kouč, není to jejich nebo naše rozhodnutí. My jsme otevřeni tomu poslouchat cokoli, s čím přijdou. Můj otec mnohokrát mluvil s porotci a říkal jim, tento zpěvák zpívá dvě árie, ve které ho chcete slyšet. Panuje tu vždy nadšení slyšet nové věci.
A zaznívají i české árie?
Osobně si na to nepamatuji, ale před pár lety jsme měli v Operalii dva české soutěžící (Boris Prýgl získal předloni cenu Birgit Nilssonové), kteří sice byli ve výběru repertoáru konzervativní, ale jeden, myslím, vybral i něco českého. My velmi podporujeme soutěžící, aby si vybrali repertoár, ve kterém se cítí dobře, jsme i pro inovace, ale je to na soutěžících.
Změnila se za dobu soutěže kvalita pěvců?
Bylo tu mnoho ér s fantastickými zpěváky, mohu hovořit o době Luciana Pavarottiho, Josého Carrerase, mého otce a Montserrat Caballé, kteří byli dobře připravení na to, čím se stali. A za léta, co to sleduji, jsem si uvědomil, že dnešní soutěžící jsou velmi dobře připraveni, jsou to skvělí muzikanti, většina z nich hraje na klavír, což byl ohromně důležitý faktor v kariéře mého otce. Hra na piano mu pomohla prodloužit si kariéru, umožnila mu studovat nové role, aniž by unavoval svůj hlas. Je to něco, čeho si je vědomo stále více pěvců. Nyní také mají velké jazykové znalosti, mladí zpěváci vědí, že musejí ovládat nejméně tři jazyky, aby mohli zpívat různý repertoár. Přicházejí velmi dobře připraveni, jsou velmi profesionální, vědí, že toto nemizí, že opera má velkou budoucnost. Je to však velmi soutěživé prostředí, kde většina divadel chce ta nejznámější jména, která jim prodají lístky.