Článek
Jste rozkročen mezi mnoha aktivitami, od herectví, divadelní režie, moderování a natáčení filmů k překladatelství. Co vás přivedlo k roli v lehké romantické komedii?
Jsem rozkročen, to je přesné. Kdo sleduje, co dělám, ví, že se velmi snažím neustrnout v něčem stejném. To znamená, že i takovou roli si vyzkouším velmi rád. Nedělám to samozřejmě pořád, ale je to také žánr a rád se na něm podílím. I proto, že někdy má člověk těch Shakespearů plné zuby a potřebuje chvíli neřešit něco smrtelně vážně.
Už jste s režisérkou Martou Ferencovou předtím spolupracoval?
Hrál jsem v jejím filmu Všechno nebo nic a v pohádce Řachanda jsem namluvil jednoho trpaslíka. Takže je to naše třetí natáčení, ale na plátně jsem byl dvakrát.
Herec Kryštof Bartoš: Při natáčení Devadesátek jsem cítil zodpovědnost
V jejích filmech hraje často hvězdná herecká sestava. Jaká je to režisérka, má všechno předem přesně připravené, nebo tvoří i na place?
Marta s Evitou tvoří do poslední chvíle. Každý den vstanou a mají nový názor na napsanou scénu, často přepisují. Většinou ale ku prospěchu věci.
Myslím, že kdo s nimi jednou pracoval, ví, že je to pokaždé velmi kolektivní dílo. Můžeme mít při natáčení vlastní nápady a ony nás nechají je uplatnit. Atmosféra je nezvykle přátelská. I proto tam rádi trávíme čas.
Faul autorů Devadesátek udělal z elitního vyšetřovatele terč posměchu a urážek
V neděli skončí mimořádně úspěšný seriál Devadesátky, v němž jste hrál jednu z hlavních rolí. Cítil jste už při čtení scénáře, že to je výjimečná práce?
Byla to první spolupráce s Petrem Bebjakem, a i když jsem o něm leccos věděl z doslechu, dokud to nezažijete, nevíte nic. Peter je opravdu mimořádný režisér. Od prvního dne mi bylo jasné, že kdyby nic jiného, ohromně si to natáčení užiju. On a kameraman Martin Žiaran jsou výjimeční lidé.
A pokud jde o ohlas, mám z něj radost. Víte, když něco vzbudí takový ohlas jako Devadesátky, herci mají většinou pocit, že to je právem a že si to ohromně zaslouží. Vím dobře, že spousta úžasných věcí může zapadnout, takže jsem jenom vděčný, když něco zaujme.
Jak se v seriálu Devadesátky vidí tehdejší kriminalisté
Ono to často závisí i na počasí, na tom, jak konkrétně je společnost zrovna naladěná a na spoustě dalších faktorů. Je nicméně úžasné chodit po městě a vědět, že to skoro každý člověk viděl a chce o tom s vámi mluvit. Najednou všichni vzpomínají na devadesátky. Je vidět, že ten seriál je mimořádným svědectvím doby.
Jaké byly vaše devadesátky?
Kdybych si to pamatoval, rád bych vám to řekl. Ale bylo mi mezi osmnácti a osmadvaceti lety, a to je doba, kterou člověk nemá úplně celou v paměti, něco z ní občas vypadává. Bylo to krásné, byli jsme na DAMU a vzpomínám na to ohromně rád.
O vašem přátelství a spolupráci s Martinem Fingerem se obecně ví. Jak se točí s parťákem dílo, které jste sami nenapsali?
Pracuje se nám úžasně vždycky a myslím, že Peter Bebjak na to i dost vsadil. Příběh Devadesátek je hodně o tom, že se opravdu dlouholeté přátelství začne strašlivě nabourávat a lámat, prochází strašnou zkouškou.
Orlické vraždy po třiceti letech
K tomu potřeboval herce, mezi nimiž to funguje beze slov. Celý seriál jsme se snažili postavit právě na tom, že si jsou lidé navzájem oddaní, věří si na život a na smrt, a najednou se to celé nabourá.
Co dalšího spolu připravujete?
V Činoherním klubu zkoušíme Macbetha, Martin hraje hlavní roli, já režíruji, premiéra by měla být v březnu. Kromě toho chystáme film i seriál, ale to je na delší dobu, tak uvidíme, jak to bude. Já na nic netlačím.
Během své kariéry jste ušel veliký kus cesty. Opravdu se vám podařilo rozkročit se všude tam, kde se vám líbí. Jste spokojený?
Myslím, že můžu říct, že jsem ohromně spokojený. Došel jsem do věku, kdy jsem si začal mnoha věcí vážit. Život opravdu není dlouhý a já jsem za to, jak ten můj probíhá, šťastný a rád bych si ho tak užíval dál.