Článek
Jak to, že na nové desce není nějaká výrazná balada, v minulosti vaše silná stránka?
Je zvláštní, že to takhle cítíš, ale v zásadě na tom něco je. My tuhle desku natáčeli pod vlivem Jirky Hrubeše, bývalého bubeníka Žlutého psa, později Pražského výběru a nyní žijícího se zpěvačkou Janou Kratochvílovou v Londýně. Jednou jsem se tam byl podívat na zápas Chelsea, hlavně na brankáře Petra Čecha. Zavolal jsem Hrubešovi, aby šel se mnou, a on s sebou vzal i Janu.
Po zápase jsme byli v klubu, a když Jana viděla, že se s Čechem znám, nadchla se: "Musíme s ním něco udělat. Jirka něco napíše a on to zazpívá..." Já na to, že Čech neumí zpívat, a ona: "Tak bude rapovat, to je jedno." Ještě ten večer mu přinesli písničku, ale nakonec z toho sešlo. Když příště přijel Hrubeš do Prahy, přivezl na cédéčku devět hotových skladeb, které byly nesmírně živé. My nakonec vzali jen jednu, ale ta atmosféra nás nakopla.
Jinou atmosféru má naopak písnička Nebo. Je pro zvuk Žlutého psa netypická. Je to snaha "dělat to jinak"?
To je písnička, kterou složil náš baskytarista Plech. Napsal i text, stejně jako text k písničce Doba ledová. Jeho rukopis je jiný než můj a tohle ozvláštnění nám stačí. Samozřejmě bychom si mohli najít producenta, který by desku dotáhl do jiné podoby. Ale když jsme nad tím uvažovali, zjistili jsme, že je to nesmysl. Žlutý pes má daný zvuk, což je základ.
Přitom v první písni na desce, Nádherné ráno, v textu opakuješ fráze ze starých písniček Žlutého psa. Na začátku alba to vyhlíží skoro jako bezradnost...
Bylo to jinak. V lednu, uprostřed příprav tohoto cédéčka, na mě na Kanárských ostrovech spadla střecha. Hráli jsme v hale golf, opravovali jí střechu a stalo se neštěstí. Přežil jsem to prakticky zázrakem, na hlavě mám čerstvou jizvu. Nějak se mi pak rozsvítilo. Nádherné ráno se ta písnička jmenuje proto, že jsem se druhý den normálně probudil a přitom jsem vůbec nemusel. Vrhlo to světlo na všechno, co jsme s kapelou udělali, a já si řekl, že to musím do té jedné písničky dostat.
Písnička Skeptická prozrazuje, že máš pořád chuť do politiky. Nejsi v ní ale příliš přesvědčený o lepším příštím. Proč?
Impuls je současnost, konkrétně doba, kdy se rozjížděla tahle slavná politická kampaň, která je mimořádně intenzívní. Pro mě je ale skepse nad zlato, je třeba neustále pochybovat, nevěřit, prověřovat, kontrolovat. Každý z nás má jeden hlas, ale já se ptám, co budeme dohromady zpívat?
Nechtěl jsem jít do žádné agitky, i když politiku hodně prožívám, protože se v ní jako komentátor pohybuju. Současně vím, že je to tak trošku všechno jedno. Člověk by ale přesto neměl mít pocit, že ho někdo manipuluje nebo ho chce oblafnout. Kvůli tomu je tu právě ta skepse.
A propos, pořád jsi přesvědčený o modré budoucnosti?
Modrá je pořád ještě dobrá.
Na desce je také skladba Hotel Internacional, o slavném hotelu v pražských Dejvicích. Máš k němu zvláštní vztah?
Těch vztahů je od narození několik. Jsem stejně starý jako ten hotel. Vyrůstal jsem sto padesát metrů od něj, narodil jsem se v podstatě na jeho úpatí. Byla to veliká atrakce. V dospělém věku to byl poslední zdroj alkoholu v nočních Dejvicích: měl otevřeno pořád, protože byl nóbl. Navíc to byla trochu Amerika, mrakodrap v Praze. Jakkoli to byl sporný symbol, vztah k Internacionalu jsem měl.
Hrával jsi fotbal za pražskou Duklu, blahé paměti. K Julisce, jejímu stadiónu nad Internacionalem, jsi vztah neměl?
Měl, a naprosto zásadní. Hrál jsem pravé křídlo za žáky Dukly. Měl jsem vytříbenou míčovou techniku, ale jelikož jsem společenský člověk, v pokutovém území jsem se vždycky zakecal se soupeřovými obránci, a když přišel centr, nějak to nedopadlo. Nakonec vyhrál ping-pong, v něm jsem byl úspěšnější. Navíc tam byl ještě jeden problém: já byl vždycky sparťan. A je strašný průser, když hraješ za nějaké mužstvo a ve skutečnosti fandíš jinému.
Bije tvé srdce pro Spartu i po skandálním zápase posledního ligového kola, kdy ji doma "převálcovala" nemohoucí Plzeň?
Co já vím, tak šméčka kolem fotbalu byla, jsou a budou. Vidíme, že to občas probíhá i v zahraničí, naposledy v Itálii nebo Německu. Ale fotbal je ve skutečnosti jinde - v západní Evropě, kde na něj jsou peníze. V televizi se dívám hlavně na anglickou ligu. Na české stadióny nechodím.