Článek
Odborníci nyní vytvořili kopii tohoto rohu. Lze jej naplnit půl litrem piva. „S tím, k čemu asi to kolečko je, si jistě lámal hlavu již jeho objevitel Jindřich Wankel. Byla to jedna z velkých záhad Býčí skály. Identifikovat jej jako ukončení hodovního rohu se podařilo díky jeho srovnání s pozůstatky hodovních rohů ze stejného období ze západní Evropy,“ řekl Novinkám archeolog Martin Golec z olomoucké Univerzity Palackého.
Kolečko jako záhada Býčí skály
Když archeolog Jindřich Wankel objevil v roce 1872 v Býčí skále slavný pohřeb halštatského velmože, našel kromě pozůstatků 40 lidí z nejstarší doby železné, pohřebních vozů i velké množství cenných předmětů, včetně malého bronzového kolečka. Možná už tehdy vznikla domněnka, že jde o část žezla. Mistr Aleš se jí patrně chopil při tvorbě obrazu knížete Sáma.
Při tvorbě mu ovšem scházely historické podklady. „Zachytil svoji představu Sáma ve zromantizovaném pojetí 19. století. Kolečko z Býčí skály mu posloužilo jako předobraz žezla,“ uvedl Golec. Archeolog se zaměřil na srovnání kolečka s ostatními keltskými zdobenými rohy.
Archeologové našli vzkaz v lahvičce. Před 200 lety ho na vykopávkách zanechal jejich kolega
Odpověď je v uchycení bronzové ozdoby k rohu. Její součástí je objímka s dírkou pro nýtek. Stejnou má zdobné nákončí rohu objevené v keltském hrobě v německém Hochdorfu. I když se rohy ozdobami lišily, technický postup při jejich upevnění na rohovinu je shodný.
Roh vyrobil konzervátor Muzea Novojičínska Michal Dienstpier, který má s manželkou Marií v Opavě dílnu, v níž vyrábějí kopie historických předmětů. Využil k němu kravský roh, k němuž byly z bronzu odlity zdobné prvky.
„Celý jsme jej ozdobili rytinami tak, aby odkazovaly přímo na Býčí skálu. Obrazce na rohu v podstatě vyprávějí příběh o Keltech, kteří ji kdysi využívali jako svatyni. Vytvářejí jakýsi netradiční komiks z dávných časů,“ uvedl.
Hodovní roh coby známka luxusu
Roh zdobí rytina tančícího hudebníka hrajícího na aulos neboli antickou flétnu a také legendárního býčka, který byl symbolem plodnosti. Jde o kopie rytin objevených na jednom z plíšků v Býčí skále.
Na rohu neschází ani rytina pohřebního vozu. V jeskyni se jich našlo několik, přičemž jeden byl zlatý. Jeho kopii nyní vystavuje Muzeum Blanenska.
Roh coby číše má i bronzový závěsný úchyt, inspirovaný nálezem v Hochdorfu. Zřejmě se za něj věšel na stěnu.
„Ve své době šlo o naprosto luxusní předmět využívaný těmi nejmocnějšími nebo k nějakým rituálům. Keltové byli zruční řemeslníci. Některé z jejich výrobních postupů neumíme dokonce dodnes napodobit,“ zdůraznil konzervátor.
Roh byl podle něj ukázkou mistrovské práce z období halštatu. Jeho kopii si milovníci historie prohlédnou příští rok v září při slavnostech připomínajících v Býčí skále keltské oslavy bohyně Velké matky.
Po desítky let se věřilo legendě o rituálním vraždění v Býčí skále, kterou jen umocnil jeden z obrazů na téma pohřbu halštatského velmože od slavného ilustrátora Zdeňka Buriana. Nyní se ale již ví, že jeskyně byla spíše kultovním místem, kde se konaly obřady.