Hlavní obsah

Olympijský mezičas. Komu těmi monstrózními stavbami prospějete?

Existují stavby, které svému účelu slouží po staletí, a pak jsou ty, které chátrají už za několik měsíců po zprovoznění. Česko-japonská dokumentaristka Haruna Honcoopová obrátila ve filmu Olympijský mezičas zřetel ke stadionům, halám nebo bazénům, jejichž jepičí život trval jen po dobu konání olympiády. Snímek měl festivalovou premiéru v Jihlavě.

Trailer dokumentárního filmu Olympijský mezičasVideo: MFDF Ji.hlava

Článek

Údajně největším stadionem na světě s kapacitou až čtvrt milionu návštěvníků je ten na pražském Strahově. Nejdůležitější sportovní událost, tedy olympiádu, na rozdíl od jejích majestátních reliktů přesto nikdy nehostil. Zatímco dole na upraveném trávníku dnes trénují fotbalisté, v rozpadajících se tribunách si nachází cestu plevelná zeleň i smělí příznivci urbexu neboli průzkumu moderních ruin.

Smutný osud tohoto výsostného objektu, jenž vyrostl kvůli Všesokolskému sletu v roce 1926 a který posléze využila komunistická garnitura pro umístění svých velkolepých spartakiád, v novodobé historii koresponduje s tím, jak dopadla drtivá většina světových dějišť olympiád.

Válka změnila i mě, přiznává režisér filmu o životě ve stanici metra v Charkově změněné na kryt

Zbytečná válka

Honcoopová se s natáčecím štábem vypravila do Pekingu, Tokia, Athén nebo Paříže, jež aktuálně odpočítává titulní olympijský mezičas. Do her, které se ve francouzské metropoli uskuteční již potřetí, zbývá tři čtvrtě roku. O hlavních soutěžních disciplínách se přitom autorka dokumentu vůbec nezmiňuje, zabývá se výhradně složitými urbanistickými potížemi olympijských vesnic.

Olympiáda krátkozrakým hlediskem přináší globální věhlas, pozornost a rovněž nepsaný důkaz, že na to daná země organizačně a ekonomicky takříkajíc má. Honcoopová problematiku obrací a ve svém počinu otevírá palčivou otázku, zda se ono nemalé úsilí nakonec vyplácí.

Bílí sloni bez užitku

Pořádání olympijských her vedle nákladů, které mnohonásobně přesahují původní rozpočet, s sebou nese i takzvané bílé slony. Jihoasijský výraz označuje statek, jenž má astronomickou cenu, ale ve výsledku nulovou užitečnost. Jsou jím právě tyto monstrózní stavby, po nichž zpravidla brzy nikdo ani nevzdechne, a co hůř, zbourání mnohdy vychází na podobně vysokou částku.

Dokumentaristka v díle kombinujícím vlastní kritické pozorování a rozhovory s dotyčnými aktéry postupuje věcně, někdy však, což je dáno především jejím evidentně nerozmluveným hlasem, poněkud didakticky.

Jednoznačně ale vybízí k zamyšlení nad tématem, které se v mediálním prostoru příliš často neobjevuje. A také k přání, aby se čeští politici po utopických vizích exprimátora hlavního města Pavla Béma v budoucnu k myšlence na olympiádu v tuzemsku raději už nevraceli.

Autorky dokumentu o oběti útoku kyselinou: Popáleniny spojuje bolest za škálou měřitelnosti

Kultura

Sedmadvacátá Ji.hlava proběhne ve znamení žen

Film

Výběr článků

Načítám