Článek
Slova mezi písněmi přirozeně směřovala i k tomu, že tahle čtveřice začíná oslavovat šedesát let své existence. Je stejně stará jako britští Rolling Stones, ale na rozdíl od nich nebude v tomto roce vystupovat ve velkých evropských městech, nýbrž v těch, která dobře zná. Jsou česká a moravská a v koncertních plánech Olympiku byla vždycky. Stejně se na to ale těší.
Přesto bylo na tom sobotním koncertě mnohé pozoruhodné. Třeba to, že Olympic už v téhle zemi vystupoval bezmála všude, leč v pražském klubu Distrikt7, kde se jeho set konal, to bylo poprvé. Jistě, kulturní prostor se zajímavou programovou vizí píše po rekonstrukci v roce 2020 novou etapu. Olympic už ale hrál opravdu v každému našem klubu, kulturáku či hale, proto je každá taková premiéra malou událostí.
V Disktriktu7 předvedl, že má říz, který by mu mohly tiše závidět i kapely mladší. Každý jeho člen ovládá skvěle své řemeslo, Petr Janda zpíval, jako by mu vůbec netáhlo na osmdesátku, když zněly vícehlasy, byla to pastva pro uši, a více než polovinu programu tvořily písničky, které psaly dějiny českého rocku.
Olympic dohrál a loučí se s diváky.
Pomyslnou jahůdkou na hutné hudební šlehačce byl fakt, že písničky z předloňského alba Kaťata mají naživo jiskřivý drajv a že všechny skladby hraje kapela na pódiu bez toho, aniž by použila zvuky syntetické či playbackové, tedy rovnou nezahrané. Na hudební scéně se to už skoro nevidí. Ze všech těch důvodů proto máme co dělat s úkazem, na který se tu málokdy narazí.
Shrňme si to hlavní: Olympic slaví šedesát let existence, Petr Janda v květnu oslaví osmdesátku a 18. a 19. listopadu se všechna ta sláva zhmotní na dvou výročních koncertech v pražské Lucerně. Nové album pak skupina plánuje na rok 2023.
Může se vám hodit na Zboží.cz: