Článek
Ewa Farna měla v areálu, kde byly odhadem asi čtyři tisíce diváků, autogramiádu patnáct minut po svém vystoupení a podepsala se spoustě lidí. Olga Lounová, jež celou akci zakončila půlnočním sobotním koncertem, se s nimi fotografovala a diskutovala, alba a suvenýry jim nabídly i skupiny The Fellas nebo O5 a Radeček.
Šternberský kopec byl letos zkrátka příjemný rodinný festival, který si takto odbyl i malou premiéru. Vůbec poprvé se totiž rozkročil do dvou dnů. Pořadatelé se rozhodli vyjít vstříc mladší generaci a na páteční večer připravili tři vystoupení ve stylu hip-hopu, rʼnʼb a soulu.
Mladá zpěvačka Sima přijela ze slovenské Trnavy a přiznala, že na českém festivalu vystupuje poprvé. Nejvíce překvapila tím, že na pódiu pobyla jen dvacet minut. Odehrála několik nepříliš zajímavých písniček, pozornost na své vystoupení poutala i prostřednictvím dvou tanečnic, ale kromě příslibu, že brzy vyjde její první album, po ní toho moc nezůstalo.
Atmo Music ve Šternberku příjemně překvapili.
Atmo Music naopak fanoušky dostali. Jejich tvorba snoubí hip-hopové prvky s popovými, melodie písniček jsou výrazné, prezentace byla profesionální. V pátek byli rozhodně nejzajímavější koncertní atrakcí, a to i proto, že Majk Spirit, ač je to velká osobnost slovenské hip-hopové scény, bůhvíproč při svém vystoupení neustále omílal, jak je úspěšný a jak je třeba jít si za svým cílem. Pomineme-li to, že takový přístup by měl být přirozený, bylo to na ploše sedmdesáti minut příliš monotónní sdělení.
Koncert přitom Majk Spirit zvládl bravurně. Má vynikající kapelu, vynikající vokalisty, své pasáže zvládá s přehledem a navíc má charisma.
Sobotní program nastartoval ve velkém stylu Mig 21. Tahle kapela je ve formě, je veselá, z jejího koncertu přímo prýští informace, že ji to takhle baví. Neměla problém dostat stejnou náladu k divákům. Od pořadatelů to byl dobrý tah i proto, že do areálu přilákala diváky hned se startem programu.
Mig 21 skvěle nastartoval druhý den. Na snímku zpěvák Jiří Macháček.
A tak to měli snazší i pražští The Fellas, jejichž fanoušky čeká v září příchod nového alba. Formace mísí folk a rock, interpretačně nestrádá a navíc umí složit dobré skladby. Nikoli všechny, ale v jejím programu převládaly chvíle, kdy stálo za to přihlížet a poslouchat.
Opavští Cocaine Party byli výbušní, draví a vzteklí. Syrový rock v jejich podání zurčel energií, ale jeho totální atak přibrzdila absence větší dynamiky a jistě i sofistikovanějších písniček.
O5 a Radeček na Šternberském kopci.
Ty naopak mají šumperští O5 a Radeček. Za dvaadvacet let existence ve stávající sestavě našli svůj vlídný poprockový zvuk a jejich autorská práce vykazuje naprostou profesionalitu. Píší bytostné písničky, a i ty, z nichž se nestaly singly, tu vlastnost mají. Navíc se vyhýbají podbízivosti, protože mají poměrně charakteristický zvuk, kterým své skladby přesvědčivě hájí.
Ewa Farna je výborná zpěvačka, jež má za sebou velmi dobrou kapelu. Obdobně lze hovořit o Věře Špinarové. V obou případech slyšel Šternberský kopec dva výrazné hlasy a vzhledem k tomu, že se na festivalech obvykle hrají všechny velké hity, pak i ty.
Věra Špinarová má stále skvělý hlas.
Olympic atmosféru druhého dne opanoval. Dílem proto, že všechny prezentované skladby fanoušci znali a mohli si je tedy zpívat, dílem proto, že po pátečních dešťových přeháňkách se umoudřilo počasí a sobotní noc byla zralá na pořádný mejdan. A ten rozjel právě Olympic, ostatně písničky téhle kapely se na pořádných mejdanech obvykle hrají.
Závěr patřil Olze Lounové. Kdyby tolik nediskutovala s diváky, mohla nabídnout více písniček ze svého repertoáru. Zvládla nicméně na pódiu vytvořit malý doprovodný sbor, písničku Jsem optimista zazpívala v několika stylech a na dalších skladbách ukázala, že její autorský potenciál roste.
Olga Lounová festival svým vystoupením ukončila. Na pódiu vytvořila z některých diváků sbor.
Šternberský kopec se letos vydařil. Areál byl diváky zaplněn, kapely podaly dobré výkony a počasí bylo vlídné. V takových případech se dalším ročníkům neříká ne.