Článek
V žoviální náladě a v manšestrovém saku se strakatou šálou pak večer vystoupil před nadšeným publikem. Lidé se domluví, politici nikoliv "Jsem jenom fotograf. O reklamě toho moc nevím. Ani o ní nechci vědět. Je v rukou marketingových pracovníků. Nemám je rád a oni nemají rádi mě," řekl úvodem.
Oliviero Toscani nejprve začínal fotografovat pro časopisy, a to především módu. "Je to hrozná práce. V létě fotíte zimní kolekce, v zimě letní. Modelkám je horko, pak zas mrznou." Zásadně nepracuje pro reklamní agentury. "Chci jednat přímo se zákazníkem. Bytostně nesnáším, když mi při práci funí na záda nějaký art-direktor, jak si vznešeně říkají. Ať mi tito pánové i se svými radami a nápady dají pokoj. Pracuji zásadně sám." Toscani si pochvaloval spolupráci zejména s Benettonem. "Bylo to založeno na mém osobním kontaktu s majitelem společnosti. Dal mi volnou ruku. Manažeři řvali: Co má co jeptiška líbající kněze společného s našimi výrobky. Ale Benetton vydělával a to jim zavřelo ústa."
Toscaniho spolupráce s touto firmou trvala 18 let. "Ani manžel by svojí ženě nebyl tak dlouho věrný jako já Benettonu." Reklama se podle něj může věnovat i těm nejvážnějším problémům, které s komercí nemají nic společného. Na bilbordech pro United Colours of Benetton udělal sérii portrétů odsouzenců k trestu smrti. Katalog lidí, kterých se chce svět zbavit. Chodil k nim do cel a povídal si s nimi. Byl i u těch, které po letech žalářování propustili jako nevinné. Celá jeho kampaň vedla v USA k revizi některých rozsudků. Jeho plakát k válce v Jugoslávii upozorňoval Evropu na to, že jen sto kilometrů od Benátek se bojuje, že tam zcela nesmyslně umírají lidé. Hodně se angažoval v kampani za lidská práva a proti rasové diskriminaci. Slavné jsou i jeho snímky symbolizující přátelství Palestinců a Židů. Tvrdí, že lidi se mezi sebou domluví, ale politici nikoliv.
Toscaniniho bilbordy byly občas zakázané. V Londýně měl kvůli některým soud, v Amsterodamu mu za stejné plakáty dali cenu. V Německu některé strhali, v Japonsku jim tleskali. Všem těmto reakcím se autor upřímně smál. Rád popuzuje i Vatikán. "Začalo to už mojí reklamou na jeansy značky Jesus. Vyfotil jsem zadek jedné slečny v kraťasech a na její pozadí jsem umístil nápis: Kdo mě miluje, půjde za mnou." Řvali i kardinálové a on se jen bavil: "Použít se dá všechno." Mladým reklamním výtvarníkům adresoval v Praze tyto výzvy: "Nikdo nejsme stejní, i mozky máme jiné. Nedejte na cizí nápady. Nechoďte jen pohodlně dveřmi, občas to zkuste i proti zdi. Buďte sami sebou. Reklamy jsou trestuhodně stejné, stačí jen vyměnit zboží. Peníze nejsou všechno. Nežijte ve virtuální realitě. Nemůžete uspokojit všechny. Musíte jít i proti vkusu vlivných lidí a proti jejich morálce."
Rozbít výlohu je málo
Toscani se také přiznal, že naprosto nedůvěřuje politikům. Podle něj mají zcela zúžené vidění světa. "Blázni a podivíni mě inspirují podstatně víc," řekl přímo. Na planetu prý nahlíží z odvrácené strany. V Davosu na světovém foru promítl nejbohatším lidem zeměkoule film o paradoxech dnešního světa: lety do kosmu, umělí roboti, internet a nové technologie a proti tomu stamilióny běženců, bezdomovců, nemocných na AIDS, hladových a chudých. "To je dnešní svět! Bohatí víc a víc bohatnou a chudí platí poplatky. Jsme zaplaveni informacemi, ale rozumíme si daleko méně," řekl natvrdo z pódia. Přiznal se, že ale nesympatizuje ani s antiglobalisty. "Když někdo rozbije výlohu McDonalda, je to málo. Já očekávám od mladých lidí nápady a myšlenky, které změní svět." Velký optimista není: "Za padesát let to tady bude stejné, ale spíš ještě horší."