Článek
V pražském Divadle Archa budou mít dokumenty premiéru 2. listopadu. V Jihlavě budou již 31. října na Mezinárodním festivalu uvedeny filmy Největší přání a Máňa. [celá zpráva]
Dokumenty ve špajzu
Tvůrce zrekonstruovaných a do digitální podoby přepsaných dokumentů Olga Sommerová pochválila za jejich úsilí, jež umožní uchovat Špátovy dokumenty déle, než by bylo možné na klasických páscích zapůjčených z archivu České televize.
"Pamatuji si, jak jsme měli některé kopie Honzových filmů na véháeskách, které se nám doma vršily ve špajzu."
„Vždycky znovu obdivuju Špátovu kameru, jeho dokumentaristické vidění. Dokumentární kamera je zvláštní disciplína, která nespočívá v umění vytvářet krásné obrazy, ale vnímat skutečnost za pochodu. Reagovat na ni, vidět to, co je pro téma objevné, co přináší poznání něčeho zatím neznámého a nepovšimnutého,“ vyjádřila svůj obdiv Olga Sommerová.
Atletické variace a Největší přání
K barevnému dokumentu Atletické variace, jenž byl točen na olympiádě v Aténách 1982, Sommerová doplnila: "Například Honza když ostřil běžce, nepotřeboval nějakého "ostřiče", vše zvládl sám. A to bylo těžké. Takovou kameru měl opravdu jen on."
„Táta natočil v roce 1989 celovečerní film Největší přání II. Je založený na anketní otázce Jaké je vaše největší přání? Je o mladých lidech, o jejich hodnotách, o přístupu k tehdejší společnosti a politice, o touze po svobodě a lásce.
Film končí listopadovou demonstrací na Národní třídě. Když táta tenhle film natáčel, bylo mi pět let. Myslím si, že by měl být dnes součástí výuky na základních a středních školách,“ řekla Olga Špátová, která právě tento dokument řadí mezi své nejoblíbenější mezi sto sedmi autorskými filmy svého otce.
K tomuto dokumentu Olga Sommerová dodala: "Špáta jej točil celý rok před demonstrací na Národní třídě, tam jej završil. Pak se tu lámaly dějiny a Špáta nic. Film byl o posledním roce totality a demonstrací byl zakončen."
Jan Špáta (1932-2006)
absolvoval obor kamera na FAMU (1957). Od prvního autorského filmu Největší přání z roku 1964 se datuje jeho samostatná režijní tvorba, přestože nadále točí jako kameraman.
Za jedenačtyřicet let filmařské dráhy se jako kameraman podílel na stovkách dokumentárních filmů mnoha režisérů. Za třicet čtyři let režijní práce natočil 107 autorských snímků, za něž obdržel přes šedesát cen na domácích a zahraničních filmových festivalech.
Jako pedagog působil v Ulmu a na pražské FAMU. V roce 2002 byl na této škole jmenován profesorem. V témže roce získal státní vyznamenání od prezidenta Václava Havla.
Svou kariéru zakončil v roce 1998 autorskou zpovědí, filmem Láska, kterou opouštím. Je považován za klasika českého dokumentárního filmu.