Článek
„Ona byla vlastně moje učitelka. Tím přístupem k tvorbě a k životu. Ona byla dychtivá po nových věcech. Já jsem se od ní učila i poctivosti v práci,“ vzpomněla na Soňu Červenou režisérka a publicistka Olga Sommerová.
Druhá kariéra po listopadu 1989
Zpěvačka v roce 1962 emigrovala do Západního Berlína. Vrátila se až po několika desítkách let. „Ona když sem poté přišla a zahájila tady svou druhou českou kariéru, tak sem vnesla poctivost vůči tvorbě a umění. Této zemi dala opravdu hodně,“ řekla Novinkám Sommerová.
„Ona byla zázrak, zázrak této země,“ dodala. Podle ní se Červené osobnost nedá vystihnout jedním slovem. Byla prý charismatická, důsledná, vždy připravená a angažovaná. Obě dámy spolupracovaly na čtyřech filmech, například v roce 2005 na snímku Moje 20. století.
Lidé se loučili se Soňou Červenou
Sommerová připravila navíc v roce 2011 jeden z dílů 13. komnaty právě o Soně Červené a její život zpracovala také v roce 2017 do filmu s názvem Červená.
V poslední době ji navštěvovala v nemocnici, kde mezzosopranistka Národního divadla strávila poslední měsíce svého života.
„Za těch 18 let ale máme nepočitatelně zážitků. Ona mne tahala po koncertech, po divadlech, pořád jsme spolu někam chodily a jezdily,“ uvedla Sommerová.
Při rozhovoru pro Novinky.cz připomněla také historku, kterou s kamarádkou prožila: „Když si v Hradci Králové kupovala hrobku, tak já jsem jí říkala: Soňo, když tady lidé uvidí tu hrobku, tak si budou myslet, že už jsi v pánu. A ona řekla: O to déle budu žít,“ uzavřela rozhovor Olga Sommerová.