Okujemi mumifikované barbíny v sexuálních pozicích připomínají zkamenělá těla v Pompejích

„Pozorovala jsem děti, jak si hrají s panenkou nebo jinou hračkou. Prožívají s ní nějaké emocionální pouto a najednou po čase, když už ta panenka není pro ně důležitá, ji dají pryč, nebo ji dokonce vyhodí. To mě hodně vnitřně zasáhlo a takhle to vzniklo,“ vysvětlila Habermann von Hoch s tím, že začala barbíny sbírat.

Sesbírala jich desítky, ve své instalaci jich 64 použila. „Nejsou to jen barbíny, ale i Kenové. Sehnat je bylo těžší,“ upozornila a dodala, že najít tolik barbín, nebylo jen tak. „Bylo to časově náročné, chodila jsem všude možně, ptala se přátel. Do shánění se zapojila rodina,“ popsala a prozradila, že všechny panny sehnala v Česku.

„Jsou ale z různých výrob, některé mají třeba kyčle, jiné ne, některé mají těhotenské břicho. A byly mezi nimi i skvosty vyrobené v letech 1960 nebo 1964. To už byly hodně sběratelské kusy,“ poznamenala sochařka a dodala, že počet panen připomíná věk, ve kterém loni zemřela její kamarádka, zakladatelka galerie a pravnučka Sigmunda Freuda, Jane McAdam Freud.

Nejen ona ale inspirovala Habermann von Hoch k vytvoření neobvyklých děl. Podíl na její nejnovější práci má i zakladatel psychoanalýzy Freud. „Barbíny jsou v sexuálních pozicích, navazuji tak na Freudovy myšlenky o sexualitě,“ nastínila a připojila, že čerpala i z Freudova vnuka Luciana i svého otce.

Na myšlenku obalit barbíny okujemi přivedl designérku egyptský způsob balzamování spolu s nálezy zkamenělých těl v Pompejích.

„Už jako malá jsem si všimla, že když tatínek kuje žhavou ocel, tak se z ní odlupují malé šupinky. Byla jsem tím fascinovaná. A teď to vyústilo v to, že jsem z toho vyvinula osobitou techniku obalování,“ řekla sochařka. Jak ale ocel spojila s panenkami, neřekla.

„To nemůžu prozradit. Ale je to úplně nové, ještě jsem to neviděla. Věřím, že to je unikátní. Každý ale má tu možnost nad tím přemýšlet, a to mě právě hrozně baví,“ pousmála se žena, jež z některých panen udělala obalením okujemi spíše muže.

Svou nejnovější prací chce Habermann von Hoch připomenout také krátkodobost a recyklaci. „S těmi barbínami by si už nikdo nehrál. Skončily by někde v koutě, v krabici nebo vyhozené. Já je použila a dala jim nové využití. Snažila jsem se tu jejich story zakonzervovat a dát tomu nový narativ, novou vizuální hodnotu, určitou transformaci. Chci tak upozornit na pomíjivost našeho světa s odkazem na život, smrt i věčnost,“ objasnila umělkyně, jejíž díla budou v Galerii Jane McAdam Freud na příborském náměstí k vidění do konce ledna.