Hlavní obsah

Ohm Square se na desce snaží o nadčasovost

Právo, Jaroslav Špulák

Celých pět let pracovala skupina Ohm Square na své třetí řadové desce Love Classics. Stáhla se ze stylové oblasti drum'n'bass a pochopila, že omezovat se je v novém tisíciletí krátkozraké.

Článek

Její album je zralým popkulturním plodem, přitom nesmírně intimním. Čtveřice vystavěla vlastní svět, spíše neradostný než veselý, podle posloupnosti skladeb temnější a temnější. Je těžké do něho nahlédnout zvenčí. Chlad, který z převážně syntetické desky čiší, nezve ku vkročení, i když kapela žádnou zeď stavět nechtěla.

Patřili jste k trendovým kapelám pošilhávajícím po elektronických a tanečních vlivech z ostrovní scény. Zůstalo vám to?

Jan Čechtický: Chtěli jsme najít vlastní hudební identitu a myšlenku, trendy šly mimo nás. Nechtěli jsme na ně reagovat, a když jsme ten dojem měli, snažili jsme se od toho oprostit. Patřili jsme ke kapelám stylu drum'n'bass, na nové desce ale žádná taková skladba není.

Jaká je vaše dnešní myšlenka?

Čechtický: Zajímala nás hudba a možná také pop music, protože zahrnuje vše od rocku po moderní styly. Ničím jsme se nelimitovali, sáhli jsme k jazzu i vážné hudbě. Chtěli jsme, aby byla deska poslouchatelná třeba i za pět let.

Dušan Lippert: Trend alba se vytvářel postupně. Když jsme ho našli, chytili jsme se ho a drželi až do konce nahrávání.

Charlotte Fairmanová: Kromě hudby nás ovlivnily životní zkušenosti. U mě se to odrazilo především v textech. Jsme mnohem otevřenější, než jsme byli ve dvaceti letech.

Které období vašeho života se v textech odráží nejvíce?

Fairmanová: Jsou to takové střípky, které jsem dávala dohromady. Není to můj životní příběh, ovšem je tam řada vlastních zkušeností. Píše se mi lépe o tom, co jsem prožila. Half The Girl je například jedna z nejsmutnějších písniček na desce. Text jsem psala, když jsem se cítila špatně. Byla zima a já měla deprese. Zpívá se tam "Zachraň mě přede mnou".

Proč je z alba tolik patrný smutek?

Čechtický: Vždycky jsme dělali smutné písničky, to není nic nového. Ale řekl bych, že na téhle desce je víc ironie, melancholie a sarkasmus.

Jan Kleník: Věci, ze kterých může posluchač cítit smutek, na nás působí jinak. Je to poloha, ve které si libujeme, taková optimistická melancholie. Já si ji užívám.

Fairmanová: Doufám, že ta deska není jenom smutná.

Související témata:

Výběr článků

Načítám