Článek
Futuristé své principy formulovali v manifestu, jenž byl publikován v roce 1909 v pařížském listu Le Figaro. Fascinovala je moderní civilizace, nové technologie, dynamismus a energie. Vše mělo být zachyceno v pohybu, takže v malířských kompozicích převládaly vířivé formy zachycené v barvách čistého slunečního spektra.
Jak názorně ukazuje autorka výstavy Alena Pomajzlová, v Česku měli někteří umělci bezprostřední kontakt s futurismem, ale ve většině případů šlo jen o vzdálený ohlas.
Nádherný je soubor obrazů Františka Kupky, doplněný díly českých kubistů, kteří si občas pohrávali s rytmem a pohybem. Některé futuristické rysy mají i kinetické plastiky Zdeňka Pešánka. A překvapením je třeba zařazení Josefa Váchala, který má v Plzni vystavena díla, jež skutečně představují něco z toho, oč italský futurismus usiloval.
Filmové projekce
Nejvýznamnějším exponátem v Masných krámech však není žádný obraz a ani socha, ale filmové projekce, zejména snímek Otakara Vávry z roku 1931 Světlo proniká tmou. Pro jeho charakteristiku by se nejlépe hodil název plzeňské výstavy Rytmy + pohyb + světlo. Z filmu by byl možná upřímně nadšen i autor futuristického manifestu, italský básník Filippo Tommaso Marinetti.
V Plzni jsou ale i další skvosty, které přibližují snahu prvních filmařů zachytit pohyb a dynamiku netradiční formou. Jde třeba o snímek Jízda tramvají po Praze, vzniklý ještě před první světovou válkou. Snaha o rozpohybování obrazů je dokumentována i na primitivních přístrojích české výroby, které měly divákům názorně zachytit let ptáka nebo pohyb jezdce na koni. Jejich účinnost si divák sám může vyzkoušet.
Pokud jste se minulý rok vypravili na působivou výstavu Dynamik! (Kubismus/Futurismus/ Kinetismus) do Vídně, pak byste měli vyrazit i do Plzně. V českých podmínkách jde o výstavu sice skromnější, ale rovněž objevnou. Západočeská galerie ji navíc doprovodila i rozsáhlou publikací o dosud jen tušeném projevu české avantgardy druhého a třetího desetiletí 20. století.