Článek
Jakou roli hrají ve vašem vztahu k ministerstvu kultury osobní záležitosti?
Mohl bych to zjednodušit a říci, že ministr Václav Riedlbauch mě z různých důvodů nenávidí, a proto mě odvolal. Mohl bych připomínat dobu, kdy se mne v roce 1988 pokoušel agitovat ke vstupu do komunistické strany. Nebo že jsem jako nový ředitel České filharmonie nechal prozkoumat hospodaření ČF a přitom se přišlo na Riedlbauchovy chyby. Jenomže celá tahle kauza ve skutečnosti nemá nic společného s našimi osobními vztahy.
Je založena na velkém rozdílu mezi moderním pojetím veřejné správy a starým komunistickým systémem. To první pro mě reprezentuje řada zahraničních příkladů, ale i třeba exministr pan Jehlička, který podle mého názoru měl šanci stát se osvíceným, metodicky podporujícím úředníkem. To druhé představují ministr Riedlbauch a jeho náměstek Karabec, kteří zřejmě vyžadují slepou poslušnost, irituje je tvořivost, patří ke klasickým „brzdařům pokroku“. Když dá někdo najevo jiný názor, tak je prostě odvolán z funkce.
O co opíráte názor, že předcházející ředitel ČF a současný ministr Riedlbauch měl prohospodařit v ČF veliké částky?
Stačí jedna jediná věc: tak dlouho hospodařil se ztrátou, až vyždímal rezervní fondy v rozsahu 80 miliónů korun. Bylo mu úplně jedno, co bude s filharmonií v budoucnosti. Nestaral se o její rozvoj, nezaujal jediného nového velkého sponzora. Samozřejmě jsou tam i některé podivné transakce...
Věděl jste, že audit, který jste objednal, vlastně není ani audit, ale due diligance a má pouze roli doporučení?
Nazývejte to, jak chcete, to je nepodstatné. V předávacím protokolu mi ministr oficiálně sděluje, že mi vlastně nic nesděluje. Co jsem měl dělat? Nejsem ani účetní, ani ekonom. Tak jsem si objednal zhodnocení aktuálního stavu, které provedl renomovaný odborník s kulatým razítkem. Autor tohoto hodnocení si za svými závěry stojí, takže nemám důvod měnit názor.
Proč jste tak ostře vystoupil proti ministrovi den před vaší schůzkou?
Byl to zoufalý pokus o komunikaci. Věděl jsem, že mě chce odvolat, a nechtěl jsem jít na ministerstvo jako dobytek na porážku. Chtěl jsem upozornit na vše podstatné, co dosud nebylo předmětem veřejného zájmu.
Myslíte si, že vám pomohlo rozhodnutí orchestru ČF nehrát koncert a angažování Jiřího Hrabovského jako mediálního zástupce?
To jsou dvě různé věci. Hudebníci mě nesmírně překvapili, potěšili a povzbudili. Věděl jsem, že postupně nacházíme shodu v otázkách uměleckých, administrativních i finančních, ale že se za mě postaví takovýmto rozhodným způsobem, jsem opravdu nečekal. Vážím si jejich podpory, třebaže zrušení koncertu byl jistě projev občanské neposlušnosti, za který nesklidili jen pochvalu. Ale v životě jsou chvíle, kdy není jiná možnost.
Co se týče mého mediálního poradce Jiřího Hrabovského, známe se řadu let a konzultoval jsem s ním otázky komunikace s veřejností i v minulosti, než jsem přišel do ČF. Požádal jsem ho o spolupráci už v loňském roce, ne až kvůli tiskové konferenci den před mým odvoláním z funkce. Co mohlo být v naší spolupráci nesmírně přínosné, bylo jednání pana Hrabovského s novými potenciálními sponzory.
Bavili jsme se o přibližně 20 až 30 miliónech korun pro příští dvě sezóny. Protože zájem sponzorů se opíral o moje vize a plány, je to už asi všechno ztracené. Hudebníci pana Hrabovského před svým odjezdem na turné do Španělska pověřili mediálním zastupováním orchestru a on to přijal bez nároku na finanční odměnu. Říká, že to není obchodní případ, ale občanský postoj.
Čemu se teď budete věnovat a co se stane s vašimi plány na novou sezónu ČF?
Před námi je festival Dvořákova Praha a další projekty. Po mém odvolání z funkce ředitele ČF jsem dostal i dvě atraktivní nabídky na manažerské pozice v privátních korporacích. Já ale věřím, že moje vize a plány s Českou filharmonií ještě nejsou pohřbené.
