Článek
Kosslick byl populární showman, který jamoval s Rolling Stones i tančil s legendárním bollywoodským hercem Shahrukhem Khanem. Zároveň to byl ředitel s jasnou představou o směřování Berlinale. Udělal z něj festival s největším, půlmilionovým publikem a po Cannes druhým největším filmovým trhem.
Zatímco jeho předchůdce Moritz de Hadeln výrazně upřednostňoval filmy velkých amerických studií, takže na Berlinale byly oceňovány snímky jako Rain Man, Mlčení jehňátek či Lid versus Larry Flynt a herecké ceny dostávali Leonardo Di Caprio, Tom Hanks, Paul Newman, Denzel Washington nebo Meryl Streepová, Kosslick dal přednost filmům evropským i asijským. Hollywood zve jen do té míry, aby festivalu nechyběly hvězdy.
V programu upřednostnil politická dramata, respektive dopad politiky na životy lidí, což letos dokonce stanovil jako motto festivalu: soukromé je politické.
Richard Gere jeho působení shrnul výstižně, když jednou řekl: „Berlínský červený koberec není jen místo pro selfie, je to místo, kde můžete dělat politická prohlášení, jako byste byli v Hyde Parku.“ George Clooney ho například kdysi využil, aby se postavil proti válce v Iráku.
I ve svém posledním ročníku chce být Kosslick progresivní. Poprvé je v hlavním programu film Netflixu – nesoutěžní, ale mimořádně prestižní sekce Berlinale Special Gala uvede film The Boy Who Harnessed the Wind, režijní debut britského herce nigerijského původu Chiwetela Ejiofora, kterého známe jako partnera Keiry Knightleyové ve filmu Láska nebeská.
Zvlášť pyšný je Kosslick na to, že sedm ze sedmnácti soutěžních filmů natočily ženy. Dvě z nich představily svá díla hned v úvodu. Dánská režisérka Lone Scherfigová zahajovala filmem Laskavost cizinců o několika různých lidech v krizi, jejichž životy se propojí (a významně zlepší) a Němka Nora Fingscheidtová soutěží se snímkem Systemsprengen o traumatizované devítileté dívce.
Připočteme-li k tomu, že předsedkyní poroty je Juliette Binocheová, čestného Zlatého medvěda za celoživotní dílo dostane Charlotte Ramplingová a účast přislíbily Catherine Deneuveová nebo Tilda Swintonová, těžko by se našel šťoural, který by nebyl s genderovou vyvážeností Berlinale spokojen.