Článek
Opustil nás génius, byl jedním z největších," řekla rodinná právnička Floria Lasky, která uvedla, že Kazan zemřel ve svém domě aniž by uvedla příčinu úmrtí.
Úspěšný filmař
O Kazanových kvalitách svědčí také, že na Oscara bylo nominováno 21 herců, kteří se představili v jeho filmech, přičemž devět z nich cenu dostalo. Jeho filmové zpracování přineslo pět Pulitzerových cen autorům scénářů, mimo jiné za Tramvaj do stanice Touha a Kočku na rozpálené plechové střeše a za J.B. Poslední dílo přineslo samotnému Kazanovi cenu Tony.
Kazan jako spisovatel
Kazan však nebyl jen režisérem, padesáti letech začal psát, je autorem šesti románů, z nichž dva Amerika, Amerika a Tichou dohodu později sám zfilmoval. Důvod, proč začal psát, vysvětlil slovy: "Chtěl jsem vyjádřit přesně to, co jsem cítil, chtěl jsem vyjádřit svoje pocity přímo bez toho, abych závisel na tom, jakou hru režíruji. Když jsem začal mluvit sám za sebe, přineslo mi to ohromující pocit osvobození."
Kazan byl mimořádně aktivní, sám jednou řekl: "I kdybych byl zase klukem, přál bych si žít tři čtyři životy.
Sporný postoj za McCarthyho
Přestože Kazan natočil vynikající, často pokrokově laděná, díla, v letech 1936-38 byl členem komunistické strany, jeho osobní postoje nebyly vždy jednoznačné. Udělení Oscara za celoživotní dílo provázela kritika Kazanova postoje z roku 1952, kdy ve svědectví před Výborem pro neamerickou činnost Sněmovny reprezentantů prozradil jména osmi lidí, kteří stejně jako on byli členy komunistické strany.
Svým udáním zničil několika umělcům kariéru, uvedl, že členy strany byli mezi jinými dramatik Clifford Odets a herečky Phoebe Brandová a Paula Millerová. Výpověď se podepsala i na jeho přátelství s dramatikem Arthurem Millerem. Kazan se později bránil, že Výboru bylo známo, že tito lidé byli také ve straně.
Kariéra syna řeckých přistěhovalců
Kazan se narodil v roce 1909 v Cařihradu řecké rodině. Ta se čtyři roky po jeho narození přestěhovala do New Yorku. Během studií se začal zajímat o divadlo, studoval drama na Yaleské universitě. Začínal jako herec, ale zajímala ho režie. Prosadil se s inscenací Wilderova dramatu Kůže našich zubů, za niž získal v roce 1942 cenu newyorských kritiků.
Spolupracoval s Arthurem Millerem, režíroval jeho hry Všichni naši synové a Smrt obchodního cestujícího, i s Tennesee Williamsem (Tramvaj do stanice Touha, Kočka na rozpálené plechové střeše, Camino Real). S Actors studiem, které spoluzakládal, spolupracoval až do roku 1962.
Aféry ho udržovaly při životě
Ve své autobiografii Elia Kazan - Život, která vyšla 1988, se také věnoval svým aférám, přičemž jednu měl i s Marilyn Monroe. "Aféry pro mě byly zdrojem znalostí, přinášely mi vzdělání," psal. "Po mnoho let to byl oblast, a to jediná oblast, ve které jsem lhal, na což nejsem hrdý. Musím však dodat: tyto aféry s ženami zachránily můj život, udržely šťávy v pohybu a zabránily mi, abych vyschl, obrátil se v prach, který by byl odvát."
Kazan byl třikrát ženatý, s Molly Day Thatcherovou měl čtyři děti, Judy, Chrisa, Nicka a Katharinu. Po její smrti si vzal Barbaru Lodenovou, s nímž měl dva syny, Lea a Marka. Ta zemřela v roce 1967. V roce 1982 si vzal Frances Rudgeovou.