Článek
To, že William Shakespeare je jedním z největších tvůrců, jaké kdy civilizovaný svět měl, je jednou z mála konstant, o kterých není třeba polemizovat. Jeho dílo proplouvá od generace ke generaci a stále má lidem co říci.
Mimořádný dramatik a básník, jehož jméno zná minimálně každý, kdo absolvoval povinnou školní docházku, zemřel před 405 lety.
K datu Shakespearova úmrtí se váže také jedna zajímavost: zemřel sice 23. dubna, ale podle juliánského kalendáře. Na gregoriánský totiž Velká Británie přistoupila až roku 1752, dle současného kalendáře tak datum úmrtí Williama Shakespeara připadá až na 3. května.
Shakespeare byl nepopiratelně bisexuál, odhaluje studie sonetů
Dílo Williama Shakespeara nestárne
V čem spočívá Shakespearova jedinečnost a genialita? Proč oslovuje lidi už přes čtyři staletí? Možná že otázka skrývá odpověď. Protože jeho díla jsou o lidech a napsal je člověk, který viděl lidem do duše, který byl nejen vynikajícím dramatikem, ale i psychologem, respektive znalcem života.
Do svých osmatřiceti her a 154 sonetů dokázal vtělit nespočet témat takové váhy, hloubky, ale i přístupnosti a univerzálnosti, že se v nich poznávají lidé nejrůznějšího sociálního i etnického původu, pohlaví, vzdělání, stáří. Protože, jak kdesi výstižně řekl překladatel a shakespearolog Martin Hilský, lidé se nemění: stále se milují, nenávidí, stále lžou, podvádějí se, touží po moci a vraždí.
A o tom Shakespearovy hry jsou. O věčném koloběhu života hnaném touhou, ať už ušlechtile milostnou, anebo spalujícím bažením po kariéře – ctižádostivých Macbethů, důvěřivých Othellů či z různých důvodů vyhnaných vévodů bychom našli v každé době dost a dost. O zpupných a hloupých vladařích či šťastných i nešťastných milencích ani nemluvě.