Článek
Festivalový čtvrtek přinesl velmi rozdílné divadelní menu, ve zkratce od Bezručů k Bezručovi. Dopolední pošťácký kabaret PS: … Odepiš! v Divadle Petra Bezruče znamenal příjemné vylehčení do jinak závažnými tématy zatěžkaného repertoáru. Činohra Národního divadla moravskoslezského se v prostoru zkušebny cíleně koncentruje na texty s hereckými příležitostmi a emoční působivostí.
Hra Teď mě zabij kanadského dramatika Brada Frasera otevírá téma péče o postižené lidi vyostřené do „tabu“ oblastí, jako je sexualita či alkoholismus. Má jistě kontroverzní přijetí, od naprostého emotivního podlehnutí až k odporu. Přes fyzicky i psychicky obdivuhodné herecké výkony Roberta Finty a Davida Viktory v rolích otce a syna Sturdyových text působí až příliš vykonstruovaně a inscenace na diváky útočí přímočaře i zdlouhavě, takže se nelze vyhnout i myšlence na účelové citové vydírání publika.
Zleva Michal Čapka, Marek Cisovský a Josef Kaluža v inscenaci Smíření.
Smíření je druhý díl trilogie Tomáše Vůjtka nemilosrdně rekapitulující naši nedávnou historii, tentokrát poválečné vyrovnání se s Němci. Je to drsný, ale velmi působivý text nepříjemně, groteskně i poeticky atakující divákovu mysl i svědomí. Totéž platí i o inscenaci, která v dokonale sehraném hereckém týmu Komorní scény Aréna zanechá opravdu silný dojem a četné náměty k přemýšlení. Jednoznačně jeden z vrcholů festivalu i současné domácí tvorby.
Ve hře Hodina před svatbou se katalánský dramatik Pere Riera pokusil o rodinnou ságu firmy na bonbony, ale hra i inscenace přes všechny dramatické momenty i hereckou snahu působí spíš jako nechtěná parodie, pro niž je herců jako Jan Fišar, Pavlína Kafková, František Strnad i dalších škoda. Po Sissi další problematický kousek Národního divadla moravskoslezského budící pochybnosti o dramaturgii činoherního souboru.
Radost a víru v působivost divadelního zážitku vrátilo na sklonku dne divákům Bílé divadlo inscenací Já, já toho věštec od Beskydu lidu. Sedm mužů (plus dva muzikanti) vypráví, zpívá, říká a žije Bezručovy verše s takovou bezprostřední autenticitou, jako jsou jejich zaseknuté sekyry do dřevěných špalků. A stejně se jejich hra zasekne i do diváků. Bezruč, jak má být.