Článek
Zvláštní název Bukovacova panna vznikl na základě toho, že tvůrce objevil v bývalém dejvickém ateliéru pannu po svém předchůdci, chorvatském malíři Vlado Bukovacovi. Může být tedy chápána coby symbol historie naší kultury, neboť jeho ateliérem na pražské akademii prošly takové persony, jakými byli Bohumil Kubišta nebo Emil Filla. A také jako první test naší historické i umělecké paměti.
Prakticky u každého obrazu si lze domýšlet, jakou osobnost či osobnosti Císařovský vlastně zachytil a co tím chce sdělit. Hned u vchodu je dílo Cestou bludiček (Polí pět). Vodítko tkví už v názvu, protože text Obešel já polí pět je spojený s myslitelem Ladislavem Klímou. Jedna z trojice postav kráčející rudým lesem je mu velmi podobná.
Zlatá šedesátá
To je právě silná stránka malířových obrazů. Jeho historické postavy nejsou hyperrealistickými kopiemi fotografií, ale spíše se snaží jejich zažitý výraz výtvarně dotvořit a jemně posunout. To je třeba příklad plátna Děti první republiky. Bratři Josef a Karel Čapkové na něm jsou vyobrazeni na koloběžce a tříkolce, ale jejich fyziognomie není dětská, nýbrž dospělá. Jako kdyby dva rozverní pánové v letech vzpomínali touto formou na mládí.
Jako doplněk objevíme vlevo nahoře figuru z jednoho Josefova plátna. Je výčitkou, nebo hrozbou? Možná obojím, pokud si uvědomíme, jaké byly životní osudy obou bratrů.
Splynutí v kraji
Císařovský se nevyhýbá ani nedávné rokenrolové historii. Klíč k pochopení tkví i v tomto případě v názvu obrazu, který pojmenoval mnohoznačně Pomalu v revolver se ztrácí víra. Znalci naší novodobé hudební historie to však pochopí, jde o stejnojmennou skladbu zpěváka a kytaristy Vladimíra Mišíka.
S ním hrál určitou dobu v kapele Etc… i baskytarista Vladimír Padrůněk. A ten je hlavní figurou celé kompozice obrazu. S dlouhými vlasy, s nástrojem v rukou je nakročený někam do neznáma. Vypadá jako mytický bojovník kráčející do bran Valhaly.
Může se vám hodit na Firmy.cz: Galerie Václava Špály