Článek
Homola totiž svá díla vytváří zvláštní výtvarnou technikou. Základ sice vzniká klasicky manuálně, ale do definitivního tvaru obraz dovádí pomocí počítačových technologií.
To však není na obrazech to nejzásadnější. Faktor, jenž dělá dílo interesantním, je Homolův pestrobarevný svět fantazie přetransformovaný na plátno. Jde podobnou cestou, jako když hraje ve své domovské kapele na kytaru.
Hledá neobvyklé postupy, barevné harmonie, zkoumá protiklady a experimentuje s nimi. V neposlední řadě také zkouší, kam až může v nadsázce či originalitě humoru vůbec zajít, aby neporušil muzikální funkčnost skladby či vizuální řeč obrazu.
Nesmíme zapomenout na hravost, která se objevuje v jakýchsi fragmentech textů, takže díky tomu vlastně hudební i výtvarná složka, jež ho celý život v nějaké formě provázejí, vytvářejí jednotu.
Velkoformátová díla, která nechala kurátorka Renáta Mužíková rozvěsit v interiéru, přitahují především jedovatou barevností. Ta vytváří kontakt mezi okem a barevnou plochou a ten se prohlubuje při detailnějším ohledání obrazu. Najednou se před pozorovatelem rozvíjí vějíř slovních spojení a přímých i nepřímých odkazů či slovních hříček.
Honza Homola: Citi Life.
Akryl Citi Life, na kterém převládá výrazně červená barva, má na sobě v několika exemplářích nápis Kočky jsou vrženy. A v centru celé kompozice leží na silnici rozpláclá micka. Vyhřívá se, nebo jí někdo přejel? Těžko říct. Další nápis na plátně říká, že cokoli je možné.
S ještě větší nadsázkou pracuje dílo Ester Kočičková. Vystrašená dáma drží v ruce bílou myšku a zároveň je obklíčená komandem koček připomínajících spíš zmutované upíry než domácí mazlíčky.
Homolova halucinogenní říše otevírá další a další dveře. Je možné jimi vejít do komnat, ve kterých lze minout Amora lukostřelce, zajíce na kluzišti, luxující nahou dámu i prase s ženoďáblem na klíně. Nad ním se skví nápis Chovej v sobě svého ďábla.
Po zhlédnutí výstavy bychom mohli parafrázovat. Chovej si v sobě fantazii, dokud to půjde. Je totiž tvým jediným a skutečným vlastnictvím!