Článek
Většina exponátů pochází od sběratele a historika Jaromíra Farníka, přispěla i muzea - uměleckoprůmyslové, národní i technické, Národní filmový archív, Česká televize a Český rozhlas a někteří sběratelé a pamětníci. Mezi nimi byla i Werichova vnučka Zdena KvapilováHulíková, která žije ve Švýcarsku.
Tři sály radnice - Křížová chodba, Rytířský sál, Sál architektů - zaplnily desítky kostýmů, fotografií, desek, knih, plakátů, karikatur, programů, ukázek korespondence a mnoho dalších artefaktů vážících se k oběma komikům, jejichž osudy se po roce 1948 vyvíjely rozdílně.
Snaha o komplexní pohled
"Chceme výstavou přispět k tomu, aby dílo V+W bylo zbaveno legend, dezinterpretací a ideologizovaného výkladu," připomněl teatrolog Vladimír Just. "Po roce 1948 byla zdůrazňována jejich příslušnost k levé avantgardě a z jejich her byly odstraňovány kritické narážky na levici," vysvětluje. "Dokonce se i dnes objevují názory, že jejich dílo je pro současnost převážně mrtvé nebo jsou z jejich života kriticky vyzvedávány jen určité okamžiky, třeba Werichův podpis na antichartě."
Just přiznal, že oslavy jubilea i výstava jdou sice proti smyslu jejich humoru, který byl vždy zaměřen proti podobným akcím a kampaním, ale přispěje-li k odstranění některých bílých míst z jejich životů a díla a pomůže badatelům, bude mít význam. Sběratel Jaromír Farník oceňuje, že se podařilo na výstavu sehnat i mnohé unikáty. "Nejvíce si vážím lístku do Osvobozeného divadla," řekl Právu. Sní prý o tom, že se mu podaří v Praze vybudovat Muzeum komiků.
Herec a textař Jan Vodňanský poskytl pro výstavu vlastní materiály o Jiřím Voskovcovi. "Setkal jsem se s ním v roce 1977 v New Yorku, psali jsme si a natočil jsem o něm pro Čs. rozhlas několik pořadů. Podařilo se mi i rekonstruovat Vest Pocket Revue i s písněmi," řekl.
Výstavu doplní videa
Na výstavě se budou konat i videoprojekce některých snímků s Werichem z archivu České televize a v Městské knihovně se uskuteční dva koncerty s hudbou Jaroslava Ježka -- první s Jiřím Suchým, druhý s Melody Makers Ondřeje Havelky.
Ondřej Suchý o Werichově Golemovi
K letošnímu výročí V+W se na knižním trhu určitě objeví mnoho nových přírůstků o Werichovi. Jedním z prvních je publikace Ondřeje Suchého Werichův Golem a Golemův Werich, kterou s mnoha fotografiemi vydalo nakladatelství Ikar.
Vedle Oldřicha Nového a Vlasty Buriana je Werich dlouholetou konstantou Suchého zájmu (přestože osobně je seznámil starší bratr Jiří až v roce 1977). To, že se v knize soustředil jen na jedno, tj. golemovské, téma ve Werichově životě, je ku prospěchu věci. Přestože werichovská literatura je již dnes obsáhlá, stále je co objevovat, a to se Suchému nesporně povedlo. "Moje tajemno", jak říkával Werich, je důležitou složkou jeho osobnosti a Golem do něj určitě patří.
Suchý se podrobně zabývá filmy o Golemovi - i těmi bez Wericha či s jeho účastí, píše o revue Golem Osvobozeného divadla a zejména se věnuje poválečnému Fričově filmu Císařův pekař a pekařův císař. Zde je autorův přínos největší, jak fakta o předválečném francouzském filmu natáčeném v Praze se vzpomínkami architekta Jana Zázvorky, tak historie výměny režisérů poválečného Golema (Krejčík - Frič) a podrobnosti ze zákulisí jeho hereckého obsazení určitě čtenáře zaujmou.
V dalších částech však jako by autor byl přehlcen fakty a poznatky, chce vše říci, a tak se trochu utápí v tématu. (Dvojitý) grafologický rozbor Werichova písma či židovské anekdoty by jistě čtenář oželel. I přes tyto nedostatky je však Suchého kniha určitě obohacením tématu Jan Werich a čtenáře nezklame.
Ondřej Suchý: Werichův Golem a Golemův Werich
Ikar, 216 stran
K výstavě vychází i katalog, který obsahuje studie mnoha odborníků, například divadelního teoretika Vladimíra Justa a filmového historika Pavla Taussiga, s bohatou dokumentací a fotografiemi.