Obec Rovná jako vzor socialistické vesnice s paneláky a uměleckými díly. Domy nezaujaly, umění ano

Obec vznikla zhruba na místě původního osídlení, které zaniklo s vyhlášením vojenského újezdu po druhé světové válce. Měla být vzorem socialistické vesnice s panelovými domy po vzoru budování v Sovětském svazu.

Experiment se ale nepovedl. V sedmipatrových panelácích v nadmořské výšce nad sedm set metrů, kde panuje spíše nepříjemné větrné počasí, nechtěl skoro nikdo bydlet.

Lidi nepřesvědčila ani řada uměleckých děl, která tam tehdy vznikla. Svoji uměleckou stopu zanechal na Rovné například Valerián Karoušek. Vytvořil tu jedno z posledních svých děl ve veřejném prostoru, které před svojí tragickou smrtí na horolezecké expedici v Peru v roce 1970 stihl dokončit.

Nese jméno Včela a jedná se o ocelovou plastiku doplněnou kamennými prvky, která je umístěna na stěně kulturního domu v Rovné hned vedle obecního úřadu.

Vedení obce počítá, že v letošním roce projde umělecké dílo restaurátorskou obnovou.

„Máme v plánu na letošní rok rekonstrukci vstupního portálu do podchodu vedle obecního úřadu, přičemž součástí portálu je i Včela, takže dojde i k její renovaci,“ uvedl starosta Tomáš Vimr (nez.).

„Máme projektanta, který zakázku připravuje, a pak bude následovat výběrové řízení. Předpokládám, že bude sejmuta, vybroušena, natřena a doplněny na ní budou kameny, které tam chybí,“ dodal starosta.

Svou stopu zanechal v Rovné rovněž Karouškův bratr Ladislav. Jeho tři nástěnné plastiky vytvořené v roce 1967 ze dřeva zdobí interiér vstupu do kulturního domu, ale také bývalou jídelnu a další přilehlou místnost.

Vzhledem k tomu, že se jedná o práce interiérové, jsou možná i proto všechna díla na první pohled zachována ve velmi dobrém stavu.

Na průčelí školy je umístěn betonový reliéf s názvem Výchova. Podle Vimra byl tento reliéf původně nad průchodem mezi školou a internátem. Vychází přitom z historických fotografií. „Průchod na hřiště už tam není, takže reliéf musel někdo přemístit,“ komentoval vše.

Vznikl rovněž v roce 1967, přičemž jeho autorem je Miroslav Strnad. Ten je známý především v Karlových Varech, kde žil a byl dlouholetým pedagogem na tamní Střední keramické škole.

Podobně v Karlových Varech žil Karel Kuneš, jenž je autorem sochy nazvané Sluneční hodiny. Ty ale návštěvník Rovné v současné době v Rovné nenajde. Důvod je jednoduchý. Vedení tamní radnice se vloni rozhodlo, že nechá dílo zrestaurovat u kameníka v nedalekém Starém Sedle.

„Na hodinách už nebyly vidět číslice a také tam chyběl ukazatel. Podobně zmizel pták, který byl umístěn na vrcholu Slunečních hodin,“ konstatoval starosta s tím, že restaurátorské práce by měly být dokončeny nákladem dvaceti třiceti tisíc korun na jaře.

„Socha ale nebude umístěna na stejné místo, kde stála dosud, tedy v parčíku pod ubytovnou. Vypadalo to tam divně, když to stálo hned vedle kontejnerů,“ prozradil s tím, že nově bude umístěna před obecní úřad. „Tady bude přímo v centru obce,“ dodal.

Dekorativní reliéfní betonová stěna od Břetislava Holakovského je zase umístěna na jedné z budov, které jsou součástí soukromého objektu, který je využíván jako ubytovna.

„Jedná se o soukromý objekt, takže tam obec nemá šanci dosáhnout ohledně případné obnovy,“ poznamenal starosta, podle kterého ale byla před časem stěna vlastníkem stavebně ošetřena.

Rovná podle historických pramenů stála původně o několik stovek metrů níže, než se nachází v současné době. Uschovaná v údolí potoka u současné silnice na Kostelní Břízu před větrem a nevlídným počasím, které v nadmořské výšce kolem 700 až 750 metrů nad mořem přirozeně panuje.

Jenže po druhé světové válce v lokalitě vznikl vojenský prostor a vesnice zanikla. Ještě předtím se muselo vystěhovat tehdejší, většinou německy hovořící obyvatelstvo.

V 60. letech minulého století ale soudruzi rozhodli, že uprostřed pastvin, takřka na náhorní rovině Slavkovského lesa, vyroste vesnice nová. Po vzoru Sovětského svazu měla být tvořena sedmipatrovými panelovými domy. Jenže lidé se tam příliš nehrnuli.

A tak aby Rovnou oživili, vzniklo v obci v 70. letech zemědělské učiliště a v 80. letech studijní středisko Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pro zahraniční studenty. Jenže lidé se stejně z Rovné, jak to šlo, raději stěhovali do průmyslových center v okolí.

Vylidňování obce dočasně zastavil až příchod volyňských Čechů na počátku 90. let minulého století. Ale už ani to neplatí. V Rovné není dostatek pracovních příležitostí. Navíc nabízí pro bydlení drsné životní podmínky. Jeden z panelových domů, který vlastní sdružení vlastníků, je tak již řadu let vybydlený.

Zbývá tak, vedle dalších radostí rodinného nebo poměrně bohatého společenského života v kulturním domě, potěšení z historických uměleckých děl. Vznikla na Rovné díky tomu, že za socialismu platilo pravidlo, že čtyři procenta z celkových nákladů investic musela směřovat do umění ve veřejném prostoru.

A tak je důvod na Rovnou zamířit alespoň na procházku. Pokud je člověk zabydlený již jinde.