Článek
Adolf Zika vystavuje na pražské Staroměstské radnici průřez svou tvorbou. Expozice takřka stovky uměleckých fotografií s názvem Patnáct let ve stínu světla pokračuje do 2. srpna.
Zika fotí zásadně na klasický černobílý materiál
Kurátora výstavy mu dělala manželka. „Všichni se mě ptali, kdo bude kurátor. Dělám si z toho srandu, protože mě slovo kurátor trochu děsí. Připomíná mi to prokurátora a terminátora,“ řekl Právu Zika, původně profesionální sportovec, dnes fotograf, režisér a vášnivý milovník rychlých kol. Zika fotí zásadně na klasický černobílý materiál, i tato výstava se nese v duchu „bez digitální stopy“.
„Fotky jsme vybírali společně s manželkou. Já jsem pečlivý při fotografování, ale „lemploidní“ při přípravě výstav. Klidně bych udělal každý rám jinak, nemám na to čas. Myslím už na další knížku nebo na focení někde ve světě. Zatímco ženský jsou v tomhle skvělý,“ vysvětluje s tím, že je jeho žena také na mnoha jeho aktech, poloaktech a portrétech.
Výstava zahrnuje většinu snímků, kterými se Zika prosadil také v zahraničí. „Za tento rok jsem do svého archívu zařadil asi jen 6 uměleckých fotek, minulý rok ještě méně,“ vysvětluje, proč je procentuálně nejméně snímků z posledních dvou tří let.
Nové fotky ještě nejsou zralé
A vzápětí upřesňuje: „Nové fotky jsme potáhli dozadu, protože ještě nejsou zralé. Musely by vytlačit ty staré, a to je hodně těžký proces. Dokud nebudou ty nové tak dobré, pak je nebudu vystavovat místo starších.“
Vedle dobře známých snímků se objevily i ty méně slavné – reportážní nebo rodinný portrét. „Děda je u nás silná osobnost, můj otec zemřel dřív, než jsem se narodil, takže jsem takový speciální pohrobek. Dědeček nefotí, má rád akorát ženský. To jsem určitě zdědil,“ usmívá se.
Adolf Zika ale rozhodně nelelkuje. Po dokumentu o Janu Saudkovi připravuje celovečerní dokument o slavném francouzském automobilovém závodě 24 hodin Le Mans.