Článek
Nezbývá nám nic jiného, než se učit být bez ní. Nebudeme si ale mazat med kolem pusy: byla to pro nás zpočátku obrovská nevýhoda. Navíc máme určitý handicap, že pocházíme ze Šumperka, města, které není hudebním centrem a člověk odtamtud hůře navazuje kontakty, než když je například v Praze. Máme ale kolem sebe naštěstí pár dobrých lidí, kteří nám pomohli.
Velké vydavatelství nám zpočátku samozřejmě chybělo, ale na druhou stranu jsme byli do té vody hozeni včas a myslím, že jsme se v ní docela naučili plavat. Navíc zjišťujeme, že spousta dalších kapel odešla od velkých firem a vydává ve vlastní režii nebo ve spolupráci se svým managementem. My teď máme skvělou koncertní agenturu Promo Produkce a tím pádem i skvělého vydavatele.
Je ve vašich písničkách atmosféra a duch rodného Šumperku?
Už od první desky nám novináři říkají, že v naší hudbě jsou charakteristické melodika a líbeznost. Osobně si myslím, že nesouvisí ani tak se Šumperkem, jako s tím, že jsme vyrůstali na folkové hudbě. Ve dvanácti letech jsme založili folkovou kapelu, osm let jsme objížděli folkové akce a naše největší vzory byly z oblasti folku. Naše melodika podle mě pochází z těchto kořenů. I naše nejrockovější, nejriffovější a nejdravější písničky se dají zahrát se španělkou u táboráku.
Ve vašem repertoáru je už spousta písní, které u posluchačů uspěly na první poslech. Snažíte se skládat s tímto záměrem?
Když složíme materiál na novou desku, hledáme v něm potenciální singly. Pokoušíme se vybrat písničky, které se budou líbit rozhlasovým dramaturgům a zařadí je do vysílání. To je důležité pro každou kapelu. Vybrané písně se musí tomu dramaturgovi zalíbit na první druhý poslech, víc času nám nedá. A tak některým písničkám ještě upravujeme aranže a podobně.
Na nové desce je například skladba Zůstaň, ve které s námi hostuje zpěvačka Klára Vytisková z kapely Toxique. Původně jsme v ní měli ještě jednu poměrně složitou pasáž. Když jsme se ale rozhodli, že z ní chceme mít singl, vyhodili jsme ji. Jinak ale nestojíme o to, aby naše písničky byly za každou cenu popěvky na první poslech nebo tzv. odrhovačky. Snažíme se složit co nejzajímavější skladby, ve kterých si dobře zahrajeme, zazpíváme a které nám připadnou zajímavé. Lidé přece neposlouchají desky jen jednou a my spoléháme i na to, že si v našich písničkách najdou kouzlo třeba i později.
Vaše desky mají poměrně jednoznačnou atmosféru příjemné popfolkové nostalgie a lehkého smutku. Uvědomujete si to?
Už když jsme nahrávali první album, říkali jsme si, že musí být energické tak, jako jsou energické naše koncerty. Nakonec vznikla posmutnělá nahrávka s poměrně intimní atmosférou. Nikdo nás za to neodsoudil, i my s ní byli spokojeni, ovšem dohodli jsme se, že druhé album energické bude. Zase se to ale nepovedlo, a tak jsme to odsunuli pro další desku. Dosud nám to nikdy nevyšlo, i když u novinky Máš mě na svědomí jsme byli přesvědčeni, že se to alespoň trochu podařilo.
Lidé nám ale zase píšou, že je na ní nostalgická a intimní atmosféra – jako vždycky. Zpěvák Petr Fiala nám kdysi říkal, že když s kapelou Mňága a Žďorp nahráli album, o kterém si mysleli, že je revoluční, lidi jim stejně říkali, že je to typická Mňága, pořád dokolečka. Cítíme to stejně.
Nemají vám kamarádi v Šumperku za zlé, že váš největší hit se jmenuje Praha?
Spousta lidí nám to trochu vyčítá, a nejenom v Šumperku. Pro mnoho lidí jsme kapela, která se dostala do povědomí a sdělovacích prostředků z malého města, a to je jim sympatické. V žertu ale z řady z nich často vypadne, že je v našem případě trochu paradox napsat písničku Praha.
My tenkrát nechtěli složit poctu hlavnímu městu. Je to zvláštní skladba, která vznikla, když jsme v šestnácti letech byli na svém prvním koncertu v Praze. Dostali jsme krásné ubytování nad Vltavou, přímo naproti Národnímu divadlu, a v noci jsme tam zažili první pořádný mejdan s holkama. Kapela, holky, alkohol, nádherná noc. Během ní složil brácha Tomino tu skladbu. Nazvali jsme ji Praha na počest místa, které nás inspirovalo. Ale musím přiznat, že kdybychom věděli, že se stane hitem a ten název nám bude trochu na obtíž, asi bychom to vymysleli jinak.