Článek
Pro ostravskou operu přeložil Nohavica ještě Dona Giovanniho a Figarovu svatbu, zásluhou nápadité dramaturgie bývalého ředitele NDM Luďka Golata. Minulý pátek měla opera Cosi fan tutte premiéru v Moravském divadle v Olomouci a opět v Nohavicově překladu. Zvolila si ho hostující režisérka Olga Janáčková ve správném přesvědčení, že konverzační komedie, k jakým tato opera patří, se mají divákům prezentovat ve srozumitelném jazyce.
A tak i olomoučtí diváci sledovali příběh nikoli Fiordiligi a Dorabelly, ale Lízy a Dorky i jejich milenců Kuby a Ferdy, chytré služebné Růženy a doktora Slámy. Nohavicův text neváhá jít do aktualizací i s použitím drsnějšího výrazu (jsme přece v komedii!), ale má i lyrická místa básnické hodnoty a především značný cit pro jazyk ladící víc než s libretem Lorenza da Ponte s hravým duchem Mozartovy hudby.
Režisérka vsadila na mladé pěvecké obsazení, jež si s textem rozumí, ale má co dělat, aby pěvecky zvládlo své nikterak snadné party. Lépe si o premiéře vedly Elena Gazdíková (Líza) a Václava Housková (Dorka) než pánové, z nichž zvláště tenor Ondřeje Koplíka na roli Ferdy zatím nestačí.
Inscenace ale jako by příliš na nabídku Nohavicova textu neslyšela. Operně historizující kostýmy, chladná scénografie s indiferentními projekcemi, herectví těžící často z operních manýr a pasivní posedávání na praktikáblu – to vše by posloužilo i inscenaci v italském originálu a s textem se dokonce v řadě věcí míjí, ne-li dostává do rozporu. I tak ale většinu diváků český text potěšil, zvláště, když si jej mohli z premiéry odnést v čerstvě vydané knižní podobě. A mnozí i s Nohavicovým podpisem, o nějž byl o pauze velký zájem.