Článek
Od května roku 2011, kdy se v Cannes prohlásil za obdivovatele nacismu, Lars von Trier veřejně nevystupoval a nehovořil s novináři. Hlasem filmu jsou tedy herci a producenti.
Spekulace o tom, že všechen sex ve filmu je skutečný, producenti popřeli. Natáčelo se za asistence dablérů a vizuálních efektů.
„Natočili jsme herce, kteří předstírají sex. Potom je vystřídali dabléři, kteří měli skutečný sex, a pak jsme vše digitálně upravili. Od pasu nahoru diváci uvidí hvězdu, od pasu dolů dabléra,“ řekla zpravodajskému serveru mirror.co.uk producentka Louise Vesthová.
Představitel hlavní mužské role, Trierův přítel Stellan Skarsgard již mnohokrát v médiích konstatoval, že není možné o filmu hovořit jako o pornografii.
Zobrazování nahoty obhajovala také představitelka hlavní postavy Joe, herečka Charlotte Gainsbourgová: „Tenhle film by bez nahoty nedával smysl. Nevím, proč mají někteří lidé problém dívat se na intimní součásti života. Já se nestydím, když se na Nymfomanku dívám. Jsme čím dál prudérnější a naše společnost se vyvíjí směrem k maximální opatrnosti. Musíte být vždy opatrní, ať děláte cokoli, ale tenhle film opatrný není,“ řekla.
Právě Gainsbourgová stojí za největším hudebním překvapením filmu. Na oficiálním soundtracku se objeví coververze skladby Jimiho Hendrixe Hey Joe. Nahrála ji s americkým hudebníkem a zpěvákem Beckem, a připomněla tak světu, že je nejenom skvělá herečka, ale také pozoruhodná zpěvačka.
Z kytarové klasiky tak vznikla v jejím a Beckově podání příjemně zasněná písnička, která je – jak jinak v tomto filmu – na první poslech sexy.
Dává vzpomenout na odkaz Gainsbourgové slavných rodičů, britské herečky Jane Birkinové a francouzského herce, básníka, hudebníka a režiséra Serge Gainsbourga a jejich legendární skladbu Je T’aime… Moi Non Plus.