Článek
Nyman složil hudbu k Pianu a řadě Greenawayových filmů. Národní divadlo v Kolowratu uvedlo jeho operní prvotinu Muž, který si spletl svou ženu s kloboukem a koncem 90. let Nyman v Praze vystoupil i se svou skupinou živě.
Komorní novinka ukázala, že Nyman se už nedrží striktně minimalismu, i když řada pasáží stála na opakujících se motivech. Nejenže je volněji rozvíjí, ale zejména v úvodu druhého dějství, při návštěvě Schwitterse u Michaelovy matky, zabrousil i do světa muzikálů, byť poté s lehčími melodiemi pracoval stejným způsobem jako s minimalistickými strukturami - opakoval je a varioval. Vzhledem k tomu, že však kladl důraz na vyznění silného příběhu, nemohl být ve formě tak striktní jako v osmdesátých letech.
Silný humanistický náboj
Libreto Michaela Hastingse sice začínalo velmi obskurně - zápolením stárnoucího německého dadaisty Kurta Schwitterse s dvanáctiletým chlapcem o neobvyklou jízdenku z autobusu, kterou umělec chtěl použít v jedné ze svých asambláží, takzvaných Merzbilden, zatímco chlapec si ji chtěl zařadit do své sbírky jízdenek z londýnských autobusů. Dílo, kladoucí otázku, kam patří ve společnosti umělec, mělo silné humanistické vyznění. Vyprávělo o setkání stárnoucího německého dadaisty v londýnském exilu a prosté britské ženy, přičemž oběma vzala válka téměř vše.
A ukazovalo, jak vypjatá doba mění zavedené stereotypy. Zatímco umělec oplýval fantazií a liboval si v chaosu, chlapec toužil po řádu a chtěl úplně obyčejné kolo, které mu Schwitters nemohl koupit, nikoliv kolo - umělecké dílo, které nejezdí. Zobrazovalo též, jak válka vyvolává v lidech fobie a strach. Schwitters se bál v garážích prolézat prázdné autobusy, kde pátral po lístcích do chlapcovy sbírky, protože prostředí mu evokovalo koncentrační tábor, zatímco Michaelova matka měla strach z raket V2. Dobře též zobrazovalo vykořeněnost stárnoucího umělce v emigraci.
Suverénní protagonisté opery
Agon pod taktovkou Petra Kofroně svou roli odvedl dobře, je vidět, že minimalismus mu sedí, i když hrál Nymanovu hudbu o něco vláčněji než skladatelova vlastní skupina. Po necitlivosti při loňském takřka pouťovém podání Krásky a zvířete Philipa Glasse, kde žestě byly příliš řvavé a smyčce se zbytečně chvěly, naštěstí nebylo ani stopy. Vadilo však, že ve vypjatých okamžicích se hudba vedle zpěvu ztrácela.
Dobrou práci odvedl nejen James Clark v roli Kurta Schwitterse, ale také Jiřina Marková-Krystlíková, které zpívala nejen roli Michaelovy matky, ale také reportérky BBC, cestující a průvodčí v autobuse i hlídačky v muzeu. Oba prokázali i zřetelné herecké a komediální schopnosti. Karolina Bubleová Berková v roli Michalea už tak výrazná nebyla, což je ovšem dáno také tím, že postava, kterou ztvárnila, nebyla tak bohatě prokreslená. Své ledví odkryla až v úplném závěru.
Michael Nyman: Man And Boy: DADA
Národní divadlo ve Stavovském divade v koprodukci s Badisches Staatstheater, Karlsruhe, režie Robert Tannenbaum, dirigent Petr Kofroň