Článek
"Svátek bezvýznamnosti je, jak by se dalo očekávat, chytrá kniha. Ale její chytrost je neuspokojivá, a samotný styl nestačí. Samozřejmě, že nikdo nečte Kunderu... kvůli dynamickému příběhu nebo bohaté charakterizaci postav; ale s postavami tak bezkrevnými potřebujete nějaké pořádné intelektuální vzrušení, vtip nebo alespoň smysl pro humor, aby to vynahradilo onen záměrný nedostatek citových vzruchů," napsal recenzent časopisu The Spectator Daniel Hahn, podle nějž je "bloumání kolem myšlenky bezvýznamnosti" odtažité a příliš stručné.
Malého rozsahu románu o 128 stranách si všímají téměř všichni kritici, někteří v něm vidí snahu autora vydestilovat dané téma až na dřeň, jiní spíše samoúčelnou úsečnost a neschopnost látku rozvinout. "Vzkaz nakladateli: tím, že něco nazvete románem, z toho román neuděláte, a to i když text napsal Milan Kundera a i když to budete velkoryse posuzovat podle těch nejpružnějších kritérií moderní beletrie," upozornil recenzent deníku The Financial Times Simon Schama.
"Milanu Kunderovi trvalo 50 let, než rozpracoval svá témata a myšlenky do této vybroušené podoby - filosofie ve formě prózy, prózy podobné poezii. Tato krátká práce není vůbec žádná drobnost," domnívá se ale naproti tomu Neil Mackay z listu The Herald Scotland.
V Británii román ztrhali
Vstřícnější jsou ke Kunderovi americká média - Diane Johnsonová došla v deníku The New York Times k závěru, že Kundera je stále "sžíravý a působivý" autor, i když témata, o kterých píše, poněkud ztratila na významu. Michael Dirda v listu The Washington Post zase míní, že pro vstřícně naladěné čtenáře bude kniha zábavným rozptýlením, v němž se mísí "francouzské teoretizování s absurditou v ruském stylu". Na druhou stranu ale upozorňuje, že některým čtenářům se může zdát, že kniha je příliš nabubřelá a nedrží pohromadě.
Britští recenzenti naopak nijak shovívaví nejsou. "Má jen 128 stran, ale není v ní cítit špetku zájmu o to dát čtenáři důvod, aby dál obracel stránky, a proces čtení se tak stává tvrdým bojem mezi nadějí a nudou, přičemž nuda nakonec na plné čáře vítězí," napsal Alex Preston z deníku The Guardian. "Jednotvárnost tématu se u Kundery zrcadlí v monotónní, bezvýrazné próze. Vznikl tak román, který toho mnoho neslibuje," dodává recenzent, podle nějž kniha nutí člověka přemýšlet o tom, jak může spisovatel přijít o svůj um.
Román s anglickým titulem The Festival of Insignificance vyšel v překladu Lindy Asherové v americkém nakladatelství HarperCollins minulý týden, o něco dříve ho do knihkupectví vyslalo britské nakladatelství Faber.
Šestaosmdesátiletý autor proslulých románů Žert, Nesnesitelná lehkost bytí či Nesmrtelnost svou poslední knihu vydal po 13 letech mlčení, kromě francouzštiny už vyšla také italsky.
Milan Kundera
Narodil se 1. dubna 1929 v Brně v rodině muzikologa Ludvíka Kundery. Vystudoval v Praze literární vědu a estetiku, hudební skladbu a dramaturgii. Dvakrát byl přijat do komunistické strany a dvakrát z ní byl vyloučen. Působil v Literárních novinách a v Listech. V šedesátých letech byl členem předsednictva Svazu československých spisovatelů.
Počátkem sedmdesátých let ztratil zaměstnání a byl zbaven všech titulů. V roce 1974 odjel do Francie, odkud se rozhodl nevrátit. Československo ho o pět let později zbavilo státního občanství.
Kunderu proslavily po celém světě jeho romány a eseje, na jejichž překlady do hlavních jazyků úzkostlivě dohlíží. Sám překládal z ruštiny, ukrajinštiny a francouzštiny.
Kundera je ženatý, manželství s Věrou Hrabánkovou je bezdětné.
Výběr z díla: Směšné lásky (1963), Žert (1967), Nesnesitelná lehkost bytí (1984), Nesmrtelnost (1990), Umění románu (1986), Můj Janáček (2004), Opona (2005).
Kundera žije od poloviny sedmdesátých let ve Francii a stal se jejím občanem. Své poslední knihy už napsal francouzsky a dosud nedal souhlas k jejich překladu do češtiny.