Článek
Nic proti inteligentnímu bulváru, ale Ksicht je – naštěstí jen půldruhahodinovým plkem, takže to Filip Blažek, Josef Carda, Máša Málková, Filip Čapka, a hlavně diváci mají poměrně brzy za sebou.
Byznys s krásou
Von Mayenburg není u nás autorem neznámým. Před několika lety zazářila na jednom z Pražských festivalů divadel německého jazyka jeho Tvář v ohni v nastudování mnichovského Kammerspiele, která se pak hrála v několika divadlech, nejlépe asi v brněnském HaDivadle.
Ve Zlaté kapličce se hrálo také Eldorádo. V Ksichtu se stalo autorovo prokletí ošklivé tváře (napsal také Soumrak příšer) kontraproduktivní emocí diváckého zázemí Bez zábradlí. Lette má tvář tak ošklivou – uvěřte to ale Filipovi Blažkovi – že začne mít potíže v zaměstnání. Vlastní manželka Fanny (Máša Málková) ho sice nezavrhuje, ale raději ani neví, jak vypadá.
No a tak si logicky nechá Lette ksicht vyspravit plastickým chirurgem (Josef Carda). Operace se vydaří tak, že krásného Letteho – to už Blažkovi věřit možné je, kdyby shodil tak čtyři a půl kila – vyrábí lékař v nesčetných kopiích. Byznys s krásou.
Ale nastojte, z jeho výrobního pásu vyskakují samí sliční Letteové, včetně poněkud zakomplexovaného hrdinova spolupracovníka Karlmanna, představovaného Filipem Čapkou, od jehož přečetných cigaret je zamořeno půl hlediště.
Dokáží zvládnout několik rolí
No, vzdáleně možná známý německý autor brojí proti globalizační uniformitě. Řekl bych ale, že v překladu Kateřiny Bohdalové v Ivákové režii (a s její výpravou) funguje hra na scéně dýchavičně, asi od toho tabákového odéru, a jen upovídaně.
Že bych pochválil, aspoň jak herci a herečka zvládají na jevišti několik rolí? Hm, to dnes umí každý a každá. A tak se v Divadle Bez zábradlí v řádce dobrých až znamenitých titulů zařazuje Ksicht hned po premiéře kamsi na nelibý chvost.