Článek
Hodiny byl ve skutečnosti jeden z titulů, které pro svou knihu původně zvažovala sama Woolfová; Cunninghamův román pak rozvíjí osobitě současné variace na její text a beletrizuje autorčin vlastní osud.
Česky vyšla Paní Dallowayová poprvé roku 1975 v překladu Vlasty Dvořáčkové; nyní se na pulty knihkupectví dostává nový překlad Kateřiny Hilské, doplněn zkrácenou verzí doslovu, který už pro první vydání napsal Martin Hilský.
Zmodernizovaná Paní Dallowayová
Paní Dallowayová se tedy představuje v lehce zmodernizované, expresivnější podobě: se svým bývalým ctitelem Peterem Walshem si tyká, ten se po jejich setkání cítí poněkud naštvaný, nikoli rozmrzelý, jeho nová láska je šíleně krásná, nikoli překrásná, a tak podobně.
Rozhodně se tím neumenšila působivost, se kterou nám česká verze už klasického textu přibližuje ten jediný červnový den roku 1923, v němž se celý román odehrává. Clarissa Dallowayová, zprvu ničím výjimečná dvaapadesátiletá dáma z londýnské vyšší společnosti, si tak znovu vychází koupit květiny pro svůj večírek, a životy všech kolem ní se tak znovu navždy změní.
Virginia Woolfová:
Paní Dallowayová
Odeon, přeložila Kateřina Hilská, 158 stran