Hlavní obsah

Nová alba: Vilém Čok, The Horrors nebo Cold

Právo, Jaroslav Špulák

Samé zajímavé rockové nářezy vycházejí ve třetím prázdninovém týdnu. Na své si v něm přijdou jak milovníci tradičního českého bigbítu, pro něž je tu novinka Viléma Čoka, tak i obhájci americké či britské rockové scény.

Článek

The Horrors: Skying

V pořadí třetí album britské skupiny The Horrors, která o víkendu zahrála i na festivalu Colours Of Ostrava, nabízí deset skladeb. Plynou v duchu rockové neopsychedelie, která je opřená o strojeně archaický zvuk šedesátých let. Rozhodně je to osobitá kolekce, kapela navíc dělá ve svých tajemných textech čest svému názvu. Problémem může být určitý stereotyp, při němž se postupem času formace se na ploše bezmála hodiny trochu utápí v atmosféře. V každém případě jde ale o nahrávku, kterou stojí zato slyšet a vnímat jako obraz britské klubové současnosti.

XL Recordings

Vilém Čok: Živá voda

Devětačtyřicetiletý vokalista Vilém Čok se na své nové desce rozhodl vrátit jejím kytarovým zvukem do osmdesátých let minulého století a ustoupil od nedávné snahy své skladby více elektrifikovat a tím pádem modernizovat. Na jeho novince je totiž nejpodstatnější textové sdělení. Čok se odklonil od bláznivých nápadů (ne že by na albu nebyly vůbec) a všímá si více politických problémů české současnosti, společenských otázek a v písničce Zachraňte Ježíška i roztažených pařátů globalizace. Je to sympatická výzva popřemýšlet o životním stylu dneška.

Citadela Records

Cold: Superfiction

Superfiction je páté album americké postgrungeové kapely Cold, která svá nejlepší léta prožívala na přelomu devadesátých a nultých let. I na novince jsou svižné skladby, které vycházejí ze zvuku devadesátých let a mají silnou metalovou přitažlivost. Tahle formace má velký dar vtisknou rockovému zvuku, který už přece jenom více náleží době minulé, přesvědčivé melodické tahy. Je evidentní, že nahrávku vytvořili zkušení muzikanti, kteří už to nejpodstatnější jednou řekli. Je odlehčená, v textech takříkajíc nad věcí, současně připomíná dobu, kdy měl ještě rock velkou sílu.

Sonic Starr

3 Doors Down: Time Of My Life

Pátá deska americké rockové pětice z Mississippi zůstala věrná tomu, jak se formace zapsala na předešlých počinech. Umí složit svižnou rockovou kompozici, přičemž je z jejího zvuku naprosto evidentní obdiv ke grungeovým kapelám minulosti i současnosti (Nirvana, Pearl Jam), zároveň ctění modelu amerického rozhlasového rocku tak, jak ho třeba dokonale ovládají Bon Jovi. Je to sympatická deska, kterou není problém poslouchat celou od začátku do konce a pak si ji pustit znovu.

Universal Music

Související témata:

Výběr článků

Načítám