Nová alba: Samé české jistoty plus něco navíc

Nové album ostravské skupiny Buty, které vyšlo po šesti letech od její dosud poslední studiové nahrávky, se jmenuje Duperele. Název desky je v ostravském dialektu označení pro drobnosti, maličkosti a zbytečnosti.

Muzikanti Radek Pastrňák, Richard Kroczek, Milan Straka, Milan Nytra a Petr Vavřík si dali pár let oddechu. To se ale na konci loňského roku změnilo. Vešli do studia, aby nyní mohli nabídnout aktuální dílko se sestavou třinácti hořkosladkých písniček. V textech se například zpívá o tom, jak „brouk“ Paul McCartney prodal basu v Opavě nebo že po kořalce možno Dupať až do rána…

„K nahrání nové studiové desky jsme se dostali za tak dlouhou dobu proto, že jsme dost koncertovali. Také jsme kolem sebe sledovali svět a čekali na tu správnou chvíli. Přišla až v poslední době, kdy jsme už začali vnitřně cítit, že je třeba udělat něco nového. Musím říct, že když jsme s Radkem Pastrňákem udělali základy nových písní, úplně jsme ožili. Vlilo nám to novou krev do žil,“ upřesňuje vznik nového alba bubeník Richard Kroczek. „Duperele jsou ne vždy prvoplánově popově jednoduché songy k naší ne vždy křišťálově čisté době.“

Čtvrté album jedné z nejoriginálnějších popových kapel současnosti, Scissor Sisters, se jmenuje Magic Hour. Americká formace se jeho prostřednictvím vrhla s vervou nevídanou k tvorbě klubových elektropopových kompozic. Bohužel...

Jestliže dosud respektovala spíše tzv. rádiový formát melodických písniček, teď je opatřila ryze tanečním charakterem. Fascinována je zvukovými možnostmi elektronických studiových pomůcek, jež dnes do hudebního života neodmyslitelně patří, a také klubovou diskotékovou tváří. V návalu nové atmosféry pozapomněla na to, co ji v minulosti zdobilo. Na nahrávce nejsou písničky (s výjimkou Baby Come Home, Only The Horses, Inevitable a cajdáku The Secret Life Of Letters), spíše taneční tracky, melodii aby jeden pohledal, a navíc se kvůli důrazu na mdlý taneční zvuk záhy přikodrcá pocit, že odložit album bude zdravější.

Je to fádní deska, tuctová ve své disciplíně, nezajímavá pro širší spektrum posluchačů.

Opatřit vybrané písničky aranžemi pro akustické provedení, v němž je kladen důraz na smyčcové trio, byl šťastný nápad. Jednak odpovídá Langerové hudební nevyzpytatelnosti (vždyť každé z jejích tří alb mělo jinou náladu), také obnažuje široký akční rádius jejího repertoáru. V neposlední řadě se na zdánlivě poklidném instrumentálním pozadí bytostně prosazuje její zpěv, příjemně hladivý ve své barvě i rozsahu.

Některé písně ctí podobu původní albové verze, jiné se od ní odchylují, a právě ty způsobují na albu vzrušení a pnutí. Proto nakonec ani tolik nebolí, že nálada desky je poměrně monotónní, k čemuž na DVD přispívá i tradičně nikterak nápaditá vizuální prezentace takto zaranžovaných písniček. Nejsilnější položkou na kolekci jsou stejně samotné skladby. V nových aranžích potvrzují svůj smysl, současně připouštějí i něžné zohýbání. Takové, o které se uměl za stálého dohledu Langerové postarat citlivý Jakub Zítko.

U příležitosti letošních nedožitých osmdesátých narozenin zpěváka Waldemara Matušky vydává Supraphon exkluzivní kolekci jeho osmnácti alb. Nejstarší z nich je z roku 1965. Vyšlo pod názvem Zpívá Waldemar Matuška a nabídlo výběr do té doby vydaných singl, z nichž některé byly tři roky staré. Od roku 1968, kdy se na trhu objevila kolekce Osm lásek Waldemara Matušky, lze mluvit o albové řadě zpočátku sólového, později s kapelou KTO a zpěvačkou Olgou Blechovou umělecky i životně spojeného zpěváka.

Kolekce osmnácti alb představuje všechny hity tak, jak přicházely na svět a jak byly ve své době nahrané. Zahrnuje vše podstatné z Matuškovy kariéry před emigrací v polovině osmdesátých let, nabízí rovněž tři alba vydaná v Americe, shrnuje nahrávky komunistickými úřady pro zpěvákovu „zradu dělnické třídy“ zakázané a na dvou nosičích kompiluje zapomenuté i vzácné singly. Matuška zemřel 30. května 2009 ve věku 76 let.

Legendární čeští punkeři Visací zámek oslavují letos 30 let své existence. Celou tu dobu prožili v jediné sestavě, což je na hudební scéně všeobecně nevídaná věc. U příležitosti jejich výročí nyní vychází kolekce s jejich kompletní tvorbou a dalšímu bonusy i raritami. Jmenuje se Sakumprásk! (1982-2012) a obsahuje všechna alba a DVD, která kapela během vydala. Jeho součástí je i DVD s hudebním dokumentem Petra Zelenky Visací zámek 1982 – 2007. 

Kolekce nabídne také dosud nevydané historické záznamy koncertů kapely. Vyjdou také jako samostatné 2CD pod názvem Atentát na kulturu. První CD z roku 1983 nabídne druhý koncert Visacího zámku v pražském klubu 007 a první vystoupení na pražské Chmelnici. Druhým „živákem“ je Julda Fulda, záznam koncertu z PKOJF (Parku kultury a oddechu Julia Fučíka) v předvečer 1. máje 1988.

Peter Lipa, renomovaný slovenský jazzový a bluesový umělec, vydává nové autorské album, které nese název Lipa 68. Nová nahrávka přichází na trh po sedmi letech od poslední úspěšné platinové „řadovky“ Lipa spieva Lasicu. Peter Lipa si tentokrát přizval k produkci syna Petra Lipu ml. a Ľubora „Umelca“ Priehradníka. Výsledkem je zajímavé  až lehce multižánrové písničkové album, kde společným jmenovatelem je samozřejmě zpěv Petera Lipy a jeho jazzbluesové hudební cítění. Navíc díky producentům a chuti Lipy experimentovat, přistupovat k hudbě z různých úhlů, získalo album moderní a příjemný zvuk.

Skupina Gerda Blank má zajímavý osud. Před pěti lety ji na Novém Zélandu založili Rhys Braddock a Stuart Mills. Do názvu si vtiskli jméno ženy, která byla zastřelena při pokusu přelézt Berlínskou zeď, o pár měsíců později připravili debutové album a v roce 2008 se vydali na první evropské turné.

Osud je pak zavál do Brna, kde nyní žijí, tvoří a odkud vyjíždějí na koncerty po Evropě. V České republice vydali i své druhé album Numbers.

Na první poslech je zřejmé, že za ním stojí zahraniční tvůrci i producenti (Alex Limburg a Derek Saxenmeyer). Patrné je to především ve zvuku, který v sobě nese sympatickou rockovou špínu na vzedmuté vlně hudební svobody a nezávislosti.

Jisté je to také z vizáže skladeb, které se obloukem vyhnuly v tuzemsku obvyklé stavbě, naopak dosti razantně staví své bytí především na piedestal hudební atmosféry a drásavé energie. Všeobecně lze tvorbu Gerdy Blank označit jako indie rock, konkrétně pak respektujme zajímavé kytarové pasáže, které místy vytvářejí až neprodyšné zvukové stěny. Muzikanti skvěle pracují s dynamikou a během jednotlivých skladeb i s gradací.

V textech jsou patrné stesky, deziluze i zklamání, což podporuje celkově trochu chmurnou náladu písní. Přestože ani jeden z dvojice nemůže pomýšlet na titul „zpěvák roku“, sloužit filozofii své tvorby, té lehké beznaději v hutném rockové zápřahu, dokáží. Vzniklo tak na české poměry pozornosti hodné album.

Britská formace Keane se po téměř čtyřech letech od vydání poslední studiové desky Perfect Symmetry vrací s další porcí melodického rocku. Její čtvrté studiové album  se jmenuje Strangeland. Keane za poslední dva roky, tedy od vydání EP Night Train, prošli zásadní změnou. Z tria se stala čtyřčlenná kapela, za oficiálního člena je nyní považován i baskytarista Jesse Quin, který formaci v posledních letech provázel na koncertech. Album kapela natáčela doma ve Velké Británii, ve vyhlášeném studiu skladatele, pianisty a občas i zpěváka Tima Rice-Oxleyho. Záštitu nad celým nahráváním měl uznávaný producent Dan Grech, který se podílel i na nedávném fantastickém debutu zpěvačky Lany Del Rey a je podepsán též pod produkcí alb Radiohead nebo The Vaccines.

Záznam koncertu čelných představitelů české gothicrockové scény z legendárního berlínského klubu SO 36. Ten se nachází v centru Berlína, v bývalé „západoněmecké“ čtvrti Kreuzberg (nedaleko Berlínské zdi). Svůj název převzal z historického poštovního kódu této oblasti SO36, ve kterém SO znamená Südost (Jihovýchod).

Čtvrť Kreuzberg byla historicky domovem punk rocku i jiných alternativních německých stylů. SO36 se původně soustředil ve velké míře na punkovou hudbu a v 70. letech byl často navštěvován muzikanty, jakými byli Iggy Pop a David Bowie. V té době klub soupeřil s newyorským CBGB jako jedné z nejlepších scén nové vlny ve světě, nicméně na rozdíl od CBGB klub SO36 stojí dodnes a na berlínské hudební scéně zůstává místem, které prezentuje nové umělce, přičemž zůstává věrný své punkové minulosti.

Na jeho pódiu se vystřídaly takové kapely, jako například Dead Kennedys, Toy Dolls, Einstürzende Neubauten, Suicidal Tendencies, Life of Agony, Die Toten Hosen, Bad Religion, H-Blockx, The Misfits, Fettes Brot, Fear Factory, The Damned, At the Drive In, Napalm Death, Laurel Aitken, Faith No More, Bad Manners, Biohazard, The Offspring, Frank Black & The Catholics a další.

Všestranně nadaná americká jazzová zpěvačka a skladatelka Melody Gardot se po třech letech hlásí s dalším albem. Melody dosáhla celosvětové popularity svou poslední deskou My One And Only Thrill z roku 2009, za kterou získala kromě mnoha zlatých a platinových ocenění i tři nominace na Grammy. V roce 2010 se následně nějakou dobu usadila v Marakéši a hledala inspiraci pro psaní nových písni…

Novinka rodačky z Filadelfie dostala název The Absence . Všechny skladby si na ni napsala sama, produkce se ujal uznávaný brazilský skladatel a muzikant Heitor Pereira. Album nabízí pulzující rytmy samby, tanga a fada, ale dává vzpomenout například i legendární hudbu George Gershwina, kterého zpěvačka považuje za jeden ze svých velkých vzorů.

Britsko-irské chlapecké seskupení The Wanted slavilo v domovských končinách velké úspěchy již od vydání prvního singlu. Evropa si chlapců všimla až loni, kdy vyšel jejich singl Glad You Came. Ten měl sice vcelku pozvolný nástup, ale časem se stal hitem a ještě dnes patří k nejoblíbenějším skladbám českého a slovenského éteru. The Wanted se v letošním roce soustředí především na zaoceánský trh, na který by Max, Jay, Siva, Tom a Nathan chtěli prorazit. Vzhledem k tomu, že se pohledných jinochům za oceánem vedlo vždy dobře, určitě mají napůl vyhráno a první hitparádové výsledky tomu také nasvědčují.

Nové autorské album Hotel v tiché ulici natočila dvojice Lada Šimíčková (texty a zpěv) s Ivo Cicvárkem. Své písničky prezentují společně již delší dobu, ale vždy pouze jako duo. Na koncertech je Ladin hlas doprovázen nejen Ivovým klavírem či kytarou, ale také akordeonem a elektronikou – na albu je však toto základní pojetí podpořeno hostující kapelou. A ne ledajakou kapelou. Jemné skladby citlivě doplnili Vilém Spilka (kytara), Petr Pospíšil (kontrabas), Honza Vašina  (saxofon), Martin Kleibl (bicí) a Luboš Malina  (banjo, irská flétna) a výsledkem jsou akusticko-elektronické písně s řadou skvělých instrumentálních výkonů, které podporují celkové vyznění alba.