Článek
Brit Jeff Beck vystudoval výtvarnou akademii ve Wimbledonu, ale stal se kytaristou. Výlučným a sotva zaměnitelným, vždyť ho do velkého hudebního světa doporučil Jimmy Page, později známý z Led Zeppelin.
Beckovo pojetí je originální
Beckova originalita spočívá v rozskřípaném bluesovém vedení tónu. Ten se neutápí ani v náporu syntetických zvuků, je pestrý a lhostejno, co si o něm v daný moment myslíte. Pokaždé vás dovede k instrumentalistovu poctivému širokému gruntovnímu já.
Obejde se přitom beze zpěvu, kolekce je instrumentální. Nikoli ale monotónní. Beck mění nálady jako chameleón, je ostře progresivní, starožitně bluesový a v závěru kolekce si pro radost vystřihne balkánský (a nadto samozřejmě bluesový) motiv s komorní London Session Orchestra.
Album Jeff je pravověrným dokladem toho, že když srdce ovládne syntetickou zvukomalebnost, vznikne další pomník pana kytaristy. Pokud je budete vnímat beze shonu, dostanete co budete chtít. Dává totiž prostor pro nejrůznější představy.
Neil Young je vypravěč
Neil Young, který začínal v hippieovské éře na druhé straně Atlantiku, prostor pro představy naopak bere. Je vypravěč a neláme si hlavu se zkratkou. Prožívá období velkých příběhů a na nové desce Greendale takový je.
Několik generací jednoho města zasahují dějinné události. Důraz je kladen na texty, proto se hudební složka poněkud ztrácí. Je, pravda, dokonale funkční, ovšem bájná jiskřivost Neilovy skupiny Crazy Horse je minulostí. Tentokrát je vše ve službách příběhu. Hudba teče, nevalí se. Na ploše téměř osmdesáti minut stojí deset skladeb. Nenajdete tam žádné chytlavé melodické nápady ani momenty pro radost fajnšmekrovy duše. Kolekce je rázná a přímočará, jako běh dějin v čase.
Jeff Beck: Jeff, Sony Music/Bonton, 51:30
Neil Young & Crazy Horse: Greendale, Warner Music, 78:24