Nová alba: Bloc Party, The Darkness i Owl City

Kdyby každá skupina po pauze nahrála tak slušné album, hudební scéna by byla plná řízených přestávek. Britští Bloc Party se nikdy oficiálně nerozpadli, nicméně v roce 2009 oznámili, že si dají pauzu a vydrželi to dva roky.

V mezičase zpěvák Kele Okereke vydal sólové album The Boxer (2010) a v New Yorku dopsal knihu, baskytarista Gordon Moakes byl v prvních měsících života svého potomka dennodenně doma, kytarista Russell Lissack hrál s kapelou Ash a bubeník Matt Tong postavil vlastníma rukama ve sklepě svého domu studio.

Návrat ke společné práci oznámili loni v dubnu. Bylo jim prý smutno, což je dobrý důvod sejít se.

Výsledkem je čtvrté dílo v diskografii lapidárně nazvané Four (Čtyři). Přestože kapela prý nevěděla, co ze společných jamů vzejde a bude-li to vůbec materiál vhodný na album, připravila zajímavou koláž.

Navázala tam, kde skončila – napsala nápadité písničky, z nichž třeba Octopus může směle konkurovat ostatním poprockovým dravcům v éteru. Do své minulosti se vrátila pro masivní kytarové riffy, metalový zvuk některých písniček, pod kůži se zadírající zpěv Okerekeho a vibrující linku baskytary.

Nové skladby v sobě mají pro kapelu nový druh nervozity. Nepostojí v jednom stylu, poskakují z místa na místo, to i na ploše jediné písně, a vytvářejí dojem všedního pracovního dne v úlu. Vrcholem v tomto ohledu je hysterie ve vokálních linkách v písni 3x3, na druhé straně pak stojí třeba jazzová nálada v Real Talk.

Zpěvák Okereke při tom chvályhodně zvládá všechny polohy. Je znamenitý jako „křikloun“ i jako vzorný poprockový zpěvák či alternativně provokativní přednašeč.

Albu by slušelo více nosných melodií, které by byly pro současné Block Party typické. Díky tomu ale i po mnoha posleších odkrývá nové hudební objevy, tudíž svádí vracet se k němu.

Britská hardrocková  kapela The Darkness, která již loni oznámila návrat na hudební  scénu, je tu s novým albem. Nahrála je v rodném městě Lowestoft ve studiu svého zpěváka Dana Hawkinse. Fanoušci se aktuálně mohou těšit na to, že výsledkem jejich práce je sound, který připomene především srážku skupin Queen a AC/DC.

„Můj dům, můj hrad,“ tvrdí Hawkins. „Na desce jsou pecky o tom, co se nám dělo v našem rodném městě. Hudebně na nás měli největší vliv AC/DC, Queen, Aerosmith a jim podobní. Ostatně jako obvykle.“

Dosud poslední album The Darkness se jmenuje One Way Ticket To Hell… And Back a vyšlo v listopadu 2005.

Of Monsters and Men je relativně mladá folk-indie-popová skupina z islandského Reykjavíku. Vznikla v roce 2010 a pyšní se šestičlenným smíšeným obsazením. Bizarní název souvisí s texty, které jsou na prvním albu My Head Is An Animal. Vyprávějí příběhy různých monster, smyšlených i skutečných, lidské a především příběhy mužů. Jak říká zpěvák a kytarista Ragnar Porhallsson, inspirují se podivnostmi všeho druhu.

Minimálně po hudební stránce je ale debutové album pozoruhodné. Je převážně akustické. Kapela používá přirozený zvuk nástrojů a zásadně nesází na jejich sólové přednosti. Hudební plocha pak nedráždí sluch, naopak uvozuje hloubku a vášeň, které písničky mají.

Atmosféru něhy a lehce šumícího moře za přílivu podporují i zpěvy Porhallssona a Nanny Bryndis Hilmarsdottirové. Vzájemně se doplňují, a když zpívají společně, vznikají nadmíru příjemné vokální harmonie, odpovídající náladou již zmíněné atmosféře hudební složky.

Na kolekci je několik opravdu krásných melodií (Dirty Paws, King And Lionheart), optimistických a zábavných skladeb (Little Talks), spontánních (Six Weeks) i nostalgických a smutných (Sloom, From Finner, Love Love Love).

Hudba formace je lehká, bezstarostná, delikátní a přirozená. Přestože jde o akustické album, nepřetéká sentimentem, spíše z něho vyzařuje naprostá přirozenost. Navíc je to kolekce, která sotva někoho rozzuří či znepokojí.

Americký elektronický projekt Owl City, za kterým stojí všestranně nadaný hudebník Adam Young, se proslavil skladbou Fireflies, která se v roce 2009 stala jedním z největších světových hitů. Nyní vydává další album, které je již jeho čtvrtým. Na novince The Midsummer Station se více přiklání k taneční hudbě, což vlastně již nedávno naznačil spoluprácí s Paulem van Dyken či Arminem van Buurenem. Pilotní singl nové desky je však jedna velká letní pohoda. Na svou novou píseň Good Times si pozval jeden z největších objevů posledních měsíců - kanadskou zpěvačku Carly Rae Jepsen. Jejich společná skladba má ambice a aspiruje na jeden z velkých hitů léta.

Album nazvané Last Of A Dying Breed vydala americká rocková legenda Lynyrd Skynyrd. Je to první studiová kolekce od desky God & Guns (2009), která debutovala na 18. příčce v hitparádě Billboard Top 20 a stala se tak nejúspěšnějším počinem kapely od roku 1977. Last Of A Dying Breed opět produkoval Bob Marlette, stejně jako předešlé dílo.

„Bylo skvělé být znovu s Bobem ve studiu,“ říká kytarista Gary Rossington. „Tentokrát jsme to nahráli dost oldschoolově. Všichni ve studiu hráli jako o život, jako jedna kapela, všichni dohromady. Moc nás to bavilo a muzika nám šla od ruky, což je znamení, že se to povedlo. Už se nemůžeme dočkat, až fanoušci nové věci uslyší a až je budeme hrát naživo.“

Lynyrd Skynyrd nahráli album, jež pokračuje v odkazu, který začal před pětatřiceti lety v Jacksonville na Floridě, odkazu, který byl přerušen na deset let po leteckém neštěstí v roce 1977, kde zemřeli tři členové skupiny včetně Ronnieho Van Zanta a Stevea Gainese.

Kapela z Bílovce Illegal Illusion ohlašuje nové album. Vyšlo na jejím vlastním labelu Venus Flag ve spolupráci s Full Moon magazínem, a to hned ve dvou podobách: jako klasické CD a jako CD příloha srpnového čísla Full Moon magazínu pro předplatitele, e-shop a vybraná distra. Třetí podoba alba - vinylová- spatří světlo světa na přelomu září a října a vzniká ve spolupráci Venus Flag Records, Piper Records a Kachnička Entertainment. Na desce je deset skladeb.

Newyorská elektro-popová formace Yeasayer vydala v pořadí třetí album, které dostalo název Fragrant World. Předešlá kolekce, která způsobila na alternativní scéně doslova poprask, se jmenuje Odd Blood. Kapela existuje od roku 2006.