Článek
Před dvěma lety jste tvrdili, že vyjde album Prezidyk, které bude spojené s projektem dosazení zpěváka Vojtěcha Dyka do role prezidenta. Takové album ale nevyšlo. Proč?
Prachař: Ten záměr skutečně existoval. Vymysleli jsme velice složitou konstrukci, ovšem narazili jsme na velký problém, a sice realizaci celého projektu v čase, kdy měl proběhnout, tedy před prezidentskými volbami.
Nápad se týkal vytvoření vlastního státu, pro který jsme chtěli vydávat vlastní občanky. Bylo to ale tak složité, že jsme se v tom sami ztratili.
Namísto toho vyšlo před třemi týdny album Čauki Mňauki. Je také koncepční?
Soukup: Není to žádný koncept. Jsou na něm vedle sebe písničky, které jsme složili v průběhu letošního roku. Nemají žádnou jednotící linku, chtěli jsme jen nahrát desku, která je muzikantky výraznější než ty předešlé, dostatečně zábavná a tak rozmanitá, že posluchače nezačne nudit. Když jsme pro ni hledali název, sáhli jsme po výrazu Čauki Mňauki, kterým nás léta oblažuje náš zpěvák Vojta Dyk. Přišlo nám to tak debilní, že jsme se rozhodli to na desku, kterou se vlastně loučíme, použít. Žádný hlubší smysl to nemá.
Prachař: Čauki Mňauki je sice loučení, ale v žádném případě depresivní. Je to veselé loučení, které by mělo říct, že jedna etapa končí a další začíná. Ta písnička je o tom, jak se sedí na pláži a v dálce se houpou loďky.
Soukup: Shodou okolností jsem si koupil letenku na Kostariku a po koncertě tam zamířím na takovou větší dovolenou.
Jak se nahrávalo album, o kterém jste věděli, že by mohlo být vaše poslední?
Prachař: Nemůžeme o něm s určitostí říct, že je úplně poslední. Je spíš poslední na nějakou dobu. Dlouho jsme si říkali, že není dobré čekat na to, až popularita a kvalita Nightwork půjde dolů. Vycítili jsme, že je čas přestat. Desku jsme ale dělali s radostí a těšili se, až bude hotová. Například Franta Soukup na ní strávil hromadu času.
Nightwork vymysleli během existence spoustu pitomostí, které diváci přijali. Více než hudební skupinu spíš připomínali kabaret. Jak si vysvětlujete, že to zabralo?
Soukup: Všechny ty pitomosti a kabaret, jak říkáte, byl samozřejmě náš záměr. V době, kdy jsme prorazili, existoval z mého pohledu útlum na zahraniční scéně. Nepřicházely nové věci, u nás se oposlouchali Chinaski a podobné kapely a hip hop procházel lehkým úmrtím. Vznikla díra, do které jsme s melodickými písničkami s ironickým textem a videoklipy s příběhy dobře pasovali. Dostali jsme se na výsluní a byli jsme vnímáni jako ti, kteří něco objevují. Troufám si říct, že tak, jak to děláme my, to u nás nikdo nedělá. Texty jsou pro nás důležitější než hudba, všechno se podřizuje humoru a videoklipu.
Prachař: Navíc máme všichni rádi takový ten podivný infantilní humor. To se u nás potkalo, takže vlastně nešlo dělat písničky vážně. My se tím hlavně bavili.
Soukup: Nebylo to tak promyšlené, jak to třeba vypadalo. Poskládali jsme jen k sobě momentální nápady, které vznikaly v průběhu existence kapely. Někdy to klaplo, jindy ne. Připouštím, že máme v repertoáru dost písniček, které byly opravdu blbé a vůbec nefungovaly. Pár jich ale vystřelilo a zafungovalo.
Stačilo vám to takhle?
Soukup: Šlo o to pobavit lidi a být v kapele, která je pozitivní a přináší jednoduchou zábavu. Duší jsem veselý člověk, který se rád baví, takže za sebe jsem měl touhu udělat něco veselého.
Prachař: Já se chtěl především pobavit, a to se mi v Nightwork podařilo. Myslím si dokonce, že bychom to tak mohli dělat dál a ono by se to pořád vyvíjelo. Za deset let by o nás dokonce někdo napsal, že už je to muzikantky skvělé. Mohlo by se ale stát, že by na nás přestali chodit lidi. Dalo by se říct, že jsme spontánně procházeli tím, co nás baví, a ono si to samo udávalo směr. Od začátku jsme si dělali legraci sami ze sebe a ze všeho okolo. Asi to lidi bavilo, protože takový přístup není obvyklý.
Maxián: Leckdy se stalo, že někdo z okolí měl nějaký nápad, který nám nabídl, my do něho vstoupili, a tím vznikaly nové možnosti kapely. Podporovali jsme například i politické nebo společenské aktivity. Chci tím říct, že Nightwork nebyli jen hudební kapela. Nejeli jsme systémem deska, turné, pauza, další deska. Pořád se něco dělo. Stereotyp by nás nenaplňoval.
Po koncertě v O2 Areně v Praze následuje v činnosti Nightwork pauza na dobu neurčitou. Panovala na tento krok v kapele shoda?
Prachař: V zásadě panovala. Ona to ale byla především jediná možnost. Motivace k možnému opakování věcí byla příliš malá. Shoda na té pauze byla postupná, ale v zásadě jednomyslná. Nebylo to rozhodnutí, které by padlo během jedné chvíle. Předcházel tomu delší vývoj, během něhož se k nám sbíhaly různé informace, které nakonec směřovaly k rozhodnutí dát si pauzu.
Kolik lidí podle vás dorazí na váš poslední koncert?
Prachař: Mohlo by to být mezi deseti až jedenácti tisíci lidí. Více než osm tisíc vstupenek už je totiž prodaných.