Hlavní obsah

Nickelback: Kapela je jen tak dobrá, jak dobrá je její poslední deska

Kanadská rocková skupina Nickelback právě vydala své desáté studiové album Get Rollin’. „Fanoušci z České republiky se mohou těšit, že se vydáme jejich směrem,“ slibuje baskytarista Mike Kroeger.

Foto: Shervin Lainez

Skupina Nickelback, Mike Kroeger první zprava

Článek

Vy sám jste fanoušek tvrdší hudby, než jakou hrají Nickelback. Psalo se, že byste v nových skladbách rád přitvrdil. Jak jste v tomto ohledu spokojený s výsledkem?

Tohle se vytrhává z kontextu. Jeden novinář napsal, že Nickelback možná udělají album coverů skladeb od Slayer, ale bylo to překrouceno. Říkal jsem, že já bych rád udělal album coverů písniček od Slayer, ne že by to ráda udělala celá kapela. Jako Nickelback bychom nikdy neudělali album, které by se soustředilo jen na jednu věc.

Naše desky jsou vždy mix hardrockových skladeb, písní ve středním tempu, pár večírkových vypalovaček a několik love songů a balad. Takhle to děláme. Někdy si pozveme jako hosta úžasného kytaristu, jindy zase rapera. Baví nás mít na albu od všeho trochu. Ani teď jsme neudělali heavymetalové album.

A sám byste si tedy takový vedlejší projekt střihl rád?

Nevím. Mám s Nickelback a ve svém soukromém životě docela napilno, upřímně řečeno, nehledám nové koníčky. Když se člověk v životě honí za příliš mnoha věcmi, může skončit s prázdnou. Zakládat novou kapelu by bylo úplně šílené.

Co vás na novém albu těší nejvíc?

Rozruch, který kolem něj panuje. Cítím okolo naší nové hudby velký zájem. Už jsme takové nadšení nějakou dobu nezažili. Zdá se, že mnoho lidí opravdu potěšilo, že se vracíme.

A platí to i pro nás. Po dlouhé době, kdy jsme doma čekali, až se svět zase otevře, si nyní opravdu vážíme vlastní práce a toho, jaký díky kapele vedeme život. Mít možnost se živit hudbou je dar, rok a půl doma nám to připomněl. Jsme jednoduše nadšení, že vyjedeme na turné a budeme hrát.

A to, že máme od fanoušků pozitivní zpětnou vazbu na první singly lepší, než byla v případě našich posledních dvou alb, to jen podporuje. Možná je to způsobeno jenom tím, že fanoušci také dlouho seděli zavření doma, ale to nevadí. Jsem moc rád, že dávají své nadšení najevo.

Get Rollin’ je desáté album Nickelback. Přistupovali jste k němu nějak jinak?

Člověk ze sebe chce vždy dostat to nejlepší. V hudebním průmyslu platí rčení, že jste jen tak dobří jako vaše poslední deska. Album, na kterém právě pracujete, je vždy nejdůležitějším albem celé kariéry. Platilo to u všech našich desek a desátá není výjimkou.

Nicméně i když se umělci pokaždé snaží o nejlepší písně, není jim to k ničemu, pokud na to lidé ve světě zrovna nejsou naladěni. Měli jsme štěstí, že se nám v minulosti podařilo trefit ten čas, kdy naladěni byli. Když jsme vydali skladbu How You Remind Me nebo album All The Right Reasons, zdálo se, že právě na tyhle věci čekali skoro všichni. To je ale něco, co nemůžete naplánovat. Doufám, že se nyní třeba trefíme do dalšího z těchto historických oken, kdy je svět zvědavý na to, co zrovna děláme. To se prostě ale buď stane, nebo ne.

Nahrávalo se v Kanadě, vy žijete v Los Angeles. Dojížděl jste?

Je to tak. Kluci pořád žijí ve Vancouveru a na nahrávání jsem jezdil za nimi. Dvakrát za sebou se stalo, že jakmile jsem přijel, někomu diagnostikovali covid a nemohli jsme se sejít. Ale aspoň jsem vždy zkontroloval dům, který tam pořád ještě mám.

Album jste nechtěli uspěchat. Znamenalo to příjemnější atmosféru při jeho vzniku?

Filozofii, že nikdy nebudu na Chada (Kroegera, zpěváka, kytaristu a bratra, pozn. aut.) kvůli tvorbě tlačit, jsem přijal už před lety. Když začala pandemie a všechny kapely okolo nás makaly ve studiích, nahrávaly desky a takový Dave Grohl stihl natočit film, dokument, napsat knihu a vydat desku, měl jsem pocit, že bychom asi také měli něco dělat. Nechtěl jsem do toho ale Chada nutit. Přál jsem si, ať k tomu dojde svým tempem.

Čekal jsem, až bude připravený, pak jsme se vrhli do práce. Naštěstí se rozhoupal docela brzy a napsal skvělé písničky. Mám to takhle radši. Nechci, abychom Chada stresovali.

Která ze skladeb, se kterými váš bratr přišel, vás nejvíc baví?

Opravdu jsem si užíval, když jsem poprvé slyšel první tóny písně San Quentin. Hned jsem se do ní zamiloval. Jak už jsme nakousli, osobně mě baví hodně tvrdá muzika, to je můj šálek kávy, který ve mně probouzí emoce. Takže když jsem si pustil tohle, byl to opravdu dobrý pocit.

Související články

Výběr článků

Načítám