Nick Cave: 20 000 dní na Zemi

Dvojice vizuálních umělců Iain Forsyth a Jane Pollardová jím navazuje na sedmiletou intenzívní spolupráci s Nickem Cavem. Film provází originální hudba z dílny Nicka Cavea a Warrena Ellise.

„Jedinečný dokument o jedinečné umělecké osobnosti vás seznámí s každodenními rituály Nicka Cavea, s tajemstvím jeho inspirace a také s jeho vnitřními běsy a dávnými, hluboko zasutými křivdami, “ říká o filmu distributor Jan Jílek. „Nádavkem brilantní kamera, ze které šílí diváci na celém světě.“

„Pozval jsem je do La Fabrique Studios, aby natočili propagační video pro naši novou desku Push The Sky Away. Dali to skvěle dohromady a natočený materiál byl tak úžasný, že jsme se rozhodli námět rozvíjet dál,“ říká Cave o spolupráci s Iainem a Jane.

Filmaři se rozhodli pohrát si s rockovou mytologií a zachytit Caveovu výjimečnost. „Chtěli jsme ho představit jako vypravěče, myslitele, který vytváří mýty, jako umělce, který neustále něco spřádá na tkalcovském stavu své představivosti,“ dodává Forsyth.

Práce na filmu probíhaly paralelně s Caveovým turné, natáčení tedy muselo běžet ve zrychleném tempu a první promítání na festivalu Sundance proběhlo skoro na den přesně po roce od začátku hlavního natáčení.

Nick Cave: 20 000 dní na Zemi nepřináší vážný ani oslavný portrét uznávaného hudebníka. Režisérské duo naopak mnohem více zajímala univerzální témata, včetně smrti, našich vymezených dnů na Zemi a toho, jak je žijeme.

„V procesu umělecké tvorby nejprve definujeme pocit, který chceme v divákovi navodit,“ říká Jane Pollardová. „V případě snímku 20 000 dní na Zemi jsme chtěli ostatním zprostředkovat, jaké to je, když znáte osobně Nicka Cavea. Je inspirativní a ohromující. Chceme, abyste po jeho zhlédnutí cítili touhu na sobě pracovat, abyste si říkali: musím být ještě lepší, musím se víc snažit.“

Aby zachytili 20 000. den v Caveově životě, vytvořili hyper reálný svět, který stál obrovské produkční úsilí. Ten „den“ se odvíjí od dvou klíčových scén, které měly dát Caveovi prostor hovořit o sobě a svých myšlenkách.

V první z nich se Cave setkává s proslulým psychoanalytikem Darianem Leaderem, ve druhé navštíví Archiv Nicka Cavea přestěhovaný z Melbourne do Brightonu.

Filmaři také zprostředkovali setkání se třemi osobnostmi, které v Caveově životě hrály významnou roli: britským hercem Rayem Winstonem, který účinkoval ve filmu Proposition z pera Nicka Cavea a v režii Johna Hillcoata; s německým hudebníkem Blixou Bargeldem, jenž dvacet let figuroval v původní sestavě kapely Nick Cave & the Bad Seeds; a s australskou zpěvačkou a herečkou Kylie Minogue, se kterou Cave v roce 1996 nazpíval svůj nejúspěšnější singl Where The Wild Roses Grow.

Já sám bych se do něčeho takového nepustil. Ti dva mají fůru energie. A tomu filmu obětovali opravdu hodně. Je mi ctí, že někdo investoval tolik úsilí do takového projektu. Iain a Jane úspěšně dosáhli svého, přičemž nemuseli příliš slevovat ze svých představ. Tím mě povzbudili snad nejvíc. Navrátili mi víru ve filmové umění.

Z vlastní zkušenosti vím, že většina filmařů musí dělat velké ústupky. Ale tak to ve světě filmu chodí. Oni dostali volnou ruku, a tím mohla vyniknout nejednoznačnost, bizarnost filmu, ale především získali spoustu prostoru, aby mohli s jednotlivými scénami pracovat a rozvíjet je. Proto má snímek tak skvělou atmosféru a výjimečné dimenze.

Ano. Ačkoli je to fikce, je ten film z určitého hlediska velice skutečný. A v tom je jeho síla. Fikce nás přivedla k čemusi reálnému a o tom celý ten film vlastně je. Zpochybňuje důležitost skutečného světa v porovnání se světem smyšleným. Nebo se snaží zachytit prostor, kde se tyto světy střetávají. Tyhle konstrukce daly vzniknout čemusi velmi syrovému a objevnému.

„Při natáčení scén z archívu jsem tam pár dní jenom tak seděl, prohlížel si fotky a mluvil jsem o nich a úplně jsem zapomněl na kamery, což se odráží na pohodové atmosféře těch záběrů. Ale scény z auta mnohem lépe zachycují citové nuance mezi mnou a mým spolucestujícím. I když jsou spontánní a autentické, bylo mnohem těžší je natočit, než by se zdálo.