Článek
Výstava se jmenuje Malířka a její zloděj. Název vychází ze skutečné události. Umělkyně, která mimo jiné působila v Norsku a nyní pracuje v Berlíně, si bere inspiraci nejen od klasických mistrů, ale i z obyčejných či neobyčejných životních příběhů.
V roce 2015 zloději ukradli z jedné galerie dva její obrazy, o rok později jednoho z nich dopadli a o přestávce soudního přelíčení ho malířka angažovala coby modela. Díky tomu vznikly čtyři nové obrazy.
Na první pohled to zní poněkud bizarně, nicméně mnozí proslulí malíři využívali představitele galerky či spodiny jako modely pro náboženské obrazy. Petr Brandl, mistr barokních náboženských olejů, například maloval světce či světice podle žebráků, kapsářů, opilců či prostitutek.
Madam Barbar si z baroka bere příklad v mnoha směrech. Zajímá ji detailní, mnohdy až hyperrealistické zpracování skutečnosti. Má ráda šerosvit a tematicky si zahrává s motivy ošklivosti, smrti či temné sexuality. Jako kdyby Caravaggio objevil kouzlo surrealismu či postmoderny.
Dobrým příkladem toho, co dělá, je olej Madonna Pruina z roku 2016. Je na něm žena s mírně rozcuchanými vlasy a s pološíleným výrazem ve tváři, držící spící, možná i mrtvé miminko. Tahle postmoderní Viktorka má navíc předimenzované dlaně a prsty s naběhlými žílami na hřbetě rukou tak, že připomínají vražedný nástroj ke škrcení.
Všudypřítomného fenoménu smrti si všímá obraz Odpočinek (2016). Zmrzlá šelma ve sněhu vypadá, jako by spala. Teď už její tesáky a drápy nejsou nebezpečné. Zatímco olej Smrtí to nekončí (2016) už posouvá téma zániku do magických dimenzí.
Zvířecí lebka zdobená šperky evokuje kultovní totemy prastarých kmenů, pro které byla smrt jen vstupem do dalšího z mnoha světů.
Barbora Kysilková, ačkoliv si zvolila syrový pseudonym, dokáže do svých obrazů dostat i něhu či lásku. Tlukot lidského srdce totiž může leckdy překonat i vnitřní běsy stahující člověka do věčné temnoty.
Může se vám hodit na Firmy.cz: