Článek
Překvapilo vás velmi dobré přijetí debutového alba před dvěma lety?
Hedl: O tom, že je deska dobrá, jsem byl přesvědčen. Že si jí ale všimne tolik lidí, mě docela překvapilo. Nepatříme do mainstreamu, pořád se cítíme být spíše součástí undergroundu. Natočili jsme písničky, které jsme složili podle svého vkusu a nálady, a čekali jsme, jak to dopadne.
Když jsme se dali s Blankou před čtyřmi lety dohromady, neměli jsme za sebou žádnou spolupráci. Každý měl představu o tom, co dělá ten druhý, ale v minulosti jsme nikdy neuvažovali o tom, že bychom udělali něco společně. Hned v prvních dnech, co jsme spolu začali fungovat osobně i umělecky, jsme ale zjistili, že když každý dělá to, co dělal vždycky, a spojí se to dohromady, je to cesta, která nás oba zajímá.
Šrůmová: Oslovili jsme tehdy nějaké managementy a vydavatele, ale nikdo neměl o spolupráci s námi zájem. Všichni jen hledali důvody, proč to nebude fungovat. A tak jsme se rozhodli dělat si všechno sami, což stále trvá. Funguje to velmi dobře. Výsledkem je i vydání druhého alba.
Jaký byl rozdíl v přístupu k nahrávání obou desek?
Hedl: Než jsme vydali první, písničky, které na ní jsou, jsme nejdříve hráli na koncertech. Byl to takový průzkum bojem. Když jsme zjistili, že to na lidi funguje, šli jsme do studia a písně nahráli. U druhé desky to bylo naopak. Věděli jsme, co funguje a co od nás naši příznivci očekávají, takže jsme natočili nové skladby a představujeme je až s vydáním alba.
Jan Sahara Hedl.
Na novince je více hudebních vlivů, například titulní písnička je countryová…
Hedl: Ke country máme pozitivní vztah, už na první desce byly poměrně jasné náznaky. Blanka měla před vznikem Něžné noci countryový projekt a podle mě je country z historického hlediska součástí bigbítu. Je to minimálně jeden z jeho stavebních prvků. Country k nám přesto přišlo spontánně, což se týká i dalších vlivů, které na albu jsou.
I šansonu, který je znát hlavně v recitovaném zpěvu Sahary?
Hedl: Nikdy jsem se šansonem nekoketoval. Musím říct, že klasický francouzský šanson mě vlastně moc nebaví. Shodou okolností mě ale odkazy na šanson provázejí od začátku kariéry a na označení rockový šansoniér jsem byl vždycky dost alergický. Pokud tam nějaké takové souvislosti jsou, pak rozhodně ne záměrně. Písničky píšu v podstatě pořád stejně.
Šrůmová: Řada lidí nám přitom na začátku říkala, že naše světy, tedy můj poprockový a Saharův rockově-šansonový, nepůjdou dohromady. Dneska je jasné, že je spojit lze a navíc mám z našich koncertů dojem, že výsledný hudební tvar láká nové publikum. Nejsou v něm jen ti, kteří mají z minulosti rádi Saharu nebo mě třeba jako zpěvačku Tiché dohody, ale přicházejí lidé, které oslovilo až naše spojení.
Hlavní protagonisté kapely Něžná noc.
V písničce Zasáhnul mě blesk zpíváte, Saharo, o tom, že jste prožil v minulosti těžké období a jste rád, že bylo. O čem přesně ta píseň je?
Hedl: Vychází z mých osobních zkušeností, protože než jsme se potkali s Blankou, prožíval jsem velice špatné životní období. Rozešel jsem se téměř po dvaceti letech se ženou a žil jsem půl roku v nějakém motelu, kde jsem měl v podstatě jenom kytary. Bylo mi skoro šedesát a začínal jsem od nuly. Zjistil jsem třeba, že když si chci uvařit kafe, musím si jít nejdřív koupit hrnek, varnou konvici, lžičku a koneckonců i to kafe. Nebylo to zrovna posvícení. Od hudby jsem ale neodešel nikdy, některé písničky z té doby jsou na deskách Něžné noci.
A jestli jsem rád, že se mi to stalo? S odstupem času to hodnotím dobře, protože si teď vážím toho, v jaké pohodě a harmonii s Blankou žijeme.
Šrůmová: Sahara patří k těm frajerům, kteří odcházejí ze vztahu jenom s taškou a základními věcmi. Takových mužů jsem v životě poznala více a pokaždé se ukázalo, že jim ve chvíli, kdy tohle gesto dělali, nedocházelo, co je čeká.
Skupina Něžná noc.
Rozumíte si při tvorbě skladeb?
Šrůmová: Jsme na stejné vlně, jako lidi i jako tvůrci. Prožili jsme podobné věci, na mnoho z nich máme stejné názory, vydávali jsme alba u stejných vydavatelství, oba jsme prošli obdobím, kdy nám nebylo dobře, a měli jsme i jiné podobné zážitky.
Hedl: Rozdílnosti ve vnímání hudby jsou mezi námi v podstatě minimální. Navzájem se akceptujeme a není důležité, kdo z nás má na písničce jaký podíl. Výsledek je vždycky takový, že s ním jsme spokojeni oba. Kromě toho je každý z nás schopný připravit si vlastní repertoár, kdyby třeba došlo na nahrávání sólových desek. Blanka i já jsme už ostatně takové natočili.
Šrůmová: Odmítly nás velké společnosti, ale když jsme se dostali k panu Houdkovi, který vlastní Galén, řekl nám, že tomu věří. Měl rád Saharu, mě asi moc neznal, ale rozhodl se s námi do toho jít. Od té doby jsme přátelé a všechno bezvadně funguje.
Pokud jde o prezentaci desky, spolupracujeme s Pavlem Neumanem, který má firmu Kottel, jež spojuje umělce s fanoušky. Díky němu je možné slyšet naše písničky na YouTubu nebo na Facebooku. Tohle a koncerty jsou jediný způsob, jakým se dostáváme k posluchačům.
Ze začátku nebylo nic, žádné články, žádné zmínky, oficiálně nás odmítl hrát i Český rozhlas, že ho ta naše stará hudba nezajímá. Bohužel rozhoduje tam o tom jeden jediný člověk. O to víc si vážíme podpory Radia Beat, které se dokonce stalo naším mediálním partnerem. Teď už to všechno snad bude lepší.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: