Článek
Možná chtěl připomenout stejnojmenný román amerického spisovatele Francise Scotta Fitzgeralda z roku 1934. Ten má v sobě mnoho autobiografických prvků, takže lze i autorova výtvarná díla chápat jako zakódované odkazy na jeho životní milníky.
Na druhou stranu atmosféra letní voňavé noci, kdy se na temné obloze třpytí hvězdy jako zavěšené diamanty na útlém krku krásné dámy, má bezpochyby něco do sebe.
Nevyřčená či jemně naznačená tajemství s nenápadnými odkazy na pikantní události v hodině mezi psem a vlkem, jako by byly pro Tomáše Bíma tou hlavní ideovou inspirací, hnacím motorem i životním posláním.
Na první pohled jsou jeho díla otiskem polozapomenuté poetiky dávno zaniklého světa plného zelených topolů, svěžího trávníku, tenisových kurtů, modré oblohy a bledého měsíce. Někdy balancují až na hranici kýče. Ovšem tvůrcův estetický rukopis je rafinovanější.
Ďábel se totiž, jak známo, skrývá v detailu. Takže v případě těchto obrazů je opravdu žádoucí věnovat pozornost jemným detailům zakódovanou v jednotlivých kompozicích.
Třeba obraz V kapradí (2019) obsahuje právě takový jemný odkaz k ději, který se odehrává – nebo možná odehrával – mimo první estetický plán. Člověk by čekal, že na golfovém hřišti se toho moc zajímavého dít nebude. Ale při lepším napření pozornosti zjistíme, že golfový vozík stojí osaměle u stromu a o kmen je opřena i jedna hůl. Odpověď, proč golfista chybí na obraze, leží – a to doslova – na trávníku. Ta bílá pohozená podprsenka vysvětluje, proč na obraze nikoho nevidíme, milenci se vytratili zřejmě do okolních křovin, které jim poskytly pro jejich lásku diskrétní prostředí.
Podobně vyznívá obraz Fanynka (2022). Za fotbalovým vesnickým hřištěm, na které svítí pobledlé měsíční kolo, jsou o kupku sena opřena dvě jízdní kola. A ještě pohozené bílé dívčí šaty s červeným puntíkem. V tomto případě je příběh jasnější, oddaná fanynka poskytla odměnu úspěšnému hráči za dobrý výkon na zeleném pažitu.
Ovšem obraz U kocoura (2022) už tak jednoznačný není. Vidíme na něm sice také fotbalové hřiště, šatnu i bufet s fragmentem nápisu, jenž dal obrazu název, ale odkaz na lidskou přítomnost zde absentuje. Ačkoliv… Možná že ho výtvarník schoval do rozpustilého kosočtverce se svislou čárkou, který čísi ruka namalovala na černou tabuli, sloužící k inzerování nabízeného sortimentu.
Erotická rotunda na Řípu
Tady se objevuje další rozměr Bímových prací, totiž erotický motiv s výraznou nadsázkou. Najdeme ho mimo jiné na akrylu Říp z jedné strany (2015), protože posvátnou horu, na kterou podle pověsti vystoupil jako první praotec Čech, vyobrazil malíř jako ženské ňadro s bradavkou pojatou ve tvaru rotundy svatého Jiří a svatého Vojtěcha.
Podobným způsobem viděli tuto dominantu v krajině i někteří básníci, proto nelze ani Bímovo pojetí chápat coby prvoplánovou lascivitu, ale spíše jako jemně lechtivou ironickou poznámku.
Nicméně jiný akvarel Vzpomínka na Koh Samui (2005) působí už vizuálně jednoznačněji. Posvátný megalit, vztyčený na skalách u mořského břehu, trčí do prostoru jako falický symbol. Ale i v tomto případě se spíše pousmějeme, než abychom se otřásli odporem či studem.
A v tom tkví kouzlo světa, který vytvořil výtvarník Tomáš Bím. Je určitě romantický a místy i poněkud vyumělkovaný, ale není odtržený od reálného života.
Ten nám připomínají třeba nápisy na kameni nebo na zdech domů někde na periferii, případně poházené dámské prádlo v krajině. V jeho dílech zkrátka najdeme jak ideál, tak i realitu, stejně jako ve skutečném životě.
Může se vám hodit na Firmy.cz: