Hlavní obsah

Nezapomínky Karla Hvížďaly

Právo, František Cinger

Slovo nezapomínky použil v roce 1965 začínající novinář Karel Hvížďala v rozhovoru s mistrem palety Janem Zrzavým. Nyní se k němu vrátil v podtitulu vzpomínkové knihy nazvané Věta jako povolání, Nezapomínky (Euromedia Group, 584 stran).

Foto: Dušan Dostál , ČTK

Jiří Suchý a Karel Hvížďala

Článek

Své dosud tři vydané knížky, v nichž se vracel do dětství, mládí i do časů profesionální kariéry, rozšířil o zcela nový díl, pojmenovaný Šváb nereptá. Poslední kapitolu nazval Přicházení, aby vyjádřil situaci, kdy se po dvanácti letech exilu vrátil a zjistil, že nemůže jít o jednorázový akt, ale o proces vstřebávání národní zkušenosti z časů, kdy působil v Německu.

Upřímně se vyznává, proč se i tam rozhodl psát pro československé publikum. Když totiž v němčině, nikoli v rodném jazyce, vytvořil rozhlasové hry, zjistil, že režiséři je četli jinak, než jak je on napsal a zamýšlel. Zjistil si, že když se cesta zužuje, svítíme si na ni pouze světlem vlastního já. A proto se rozhodl pro interview, v němž bývá většinou vše řečeno jasně a jednoznačně.

Podobné to bylo v prosinci 1989, kdy nakladatelství Melantrich vydalo jeho Dálkový výslech s Václavem Havlem, do té doby ilegálně převážený s vydáním z Londýna z roku 1986. I ten je dnes historií, ale pro srovnání s ní nedocenitelný.

Hvížďala si hodně pomohl deníkem, který si začal psát po 17. listopadu 1989. Onen návrat k tehdy aktuálním pocitům je stále vhodný pro poznání, jak vše vnímal tehdy i dnes.

Foto: Euromedia

Obal knihy

A připomíná jména, k nimž by se i čtenář měl vracet. Jako k těm, s nimiž on strávil v roce 1989 Vánoce, bylo to na statku rodiny Stegrů v Tyrolích, ostatně jako každý rok v exilu. Václav Bělohradský, Magdalena Jetelová, Petr Král, Jindra Toman, Jan Kerhart, Petr Steiner a další.

I o nich platí jeho zkušenost, že osobnost není podstatné jméno, ale sloveso, procesování sebe samého. To nadále dokumentoval v knihách rozhovorů s Pavlem Landovským, Karlem Janem Schwarzenbergem, Arnoštem Lustigem nebo s Jiřím Suchým. Jeho Nezapomínky mají význam i pro připomenutí lidí ne notoricky známých, jako je malíř Václav Bláha, nakladatel Ladislav Horáček nebo statečný novinář Vladimír Kučera, jenž vyprofiloval televizní pořad Historie.cs.

A stojí za to si přečíst jeho soud, že Jan Werich je dodnes nepřehlédnutelný klaun, jako je Jiří Suchý nepřehlédnutelný trubadúr a minesengr, stejně jako Jitka Molavcová.

Související témata:

Výběr článků

Načítám