Článek
V roce 2000 debutovala v hraném filmu povídkou Absolutní láska ve snímku Praha očima..., předloni zaujala dokumentem O babičce. Jejím režijním debutem v celovečerní hrané tvorbě jsou Nevěrné hry, které natočila podle scénáře slovenské autorky Tiny Diosi.
Manželství slovenského hudebního skladatele Petera a české klavíristky Evy se zrodilo za studií a záhy se ocitlo před vážným rozhodováním: zatímco Eva měla v Praze všechny podmínky k práci a zázemí v rodině a přátelích, Peter toužil po klidu a samotě. Jeden z nich musel ustoupit. Podle dávných zvyklostí, nejspíš i ráda a s láskou žena následovala svého muže.
V dusivém prostředí
Jenže v malé vesničce na slovensko-maďarském pomezí Evě z někdejších snů mnoho nezbylo. Hraní na svatbách a učení dětí určitě není tím, co může talentovanou klavíristku uspokojit a Peter se čím dál víc uzavírá se svými notami do samoty - už nikoliv samoty ve dvou, ale pro každého zvlášť. A jakkoliv se zprvu zdá, že Eva je tím, komu na udržení vzájemného vztahu záleží víc, líně plynoucí dny mezi lidmi, jimž nerozumí nejen proto, že většinou mluví maďarsky, ji dusí stále víc. Náhlý vpád Márie a její dcerky Jany, které v domku na Peterově a Evině pozemku hledají útočiště před násilnickým mužem i návštěva světem protřelého kolegy zčeří hladinu jejího života a možná ji posunou k dalšímu rozhodnutí.
Scénář Tiny Diosi určitě není plný dramatických zvratů. Vlastně se v něm toho ani moc neděje, navíc konec zůstává hodně otevřený. Michaela Pavlátová se ale velmi šťastně soustředila na důkladné vykreslení především ženských postav, na motivaci a logiku jejich myšlení a jednání.
V uvolněném tempu
V pomalém tempu velmi precizně rozplétá předivo partnerských vztahů a dobírá se podstaty všeho, co Evu sužuje a činí jí ze zdánlivě idylického života peklo. To není nuda ani pseudoproblémy z nedostatku starostí, jak Evě vyčte nezvaná sousedka Mária: člověk nemusí prožívat zrovna očistec krutého zacházení, aby měl důvod k nespokojenosti a pocítil až bolestnou potřebu svůj život změnit. Pavlátová to na kontrastu osudů obou žen dokazuje s přesvědčivostí, která činí z tohoto velmi komorního filmu dost hlubokou sondu do vztahů ale i do duše jednoho člověka.
Síla obrazu
Méně propracované jsou mužské postavy, působí možná až příliš zjednodušeně, ale režisérka to společně s kameramanem Martinem Štrbou do značné míry vynahradí tím, že i naprosto banální situace dokáží natočit tak, že člověk (tedy přinejmenším žena) se všemi postavami cítí a docela ochotně znovu prožívá i stokrát zažité a popsané scény z manželského života.
Velkou oporou filmu jsou herecké - opět především ženské - výkony. Zuzana Stivínová hraje Evu naprosto přesně jako ženu ztichlou a uvláčenou oním stokrát nic, co umořilo vola, ale zároveň kdesi uvnitř pořád plnou života a odhodlání z něj dostat, co člověk dostat má. Slovenská herečka Jana Hubinská je ztělesněním trápení, které ji samotnou umořilo na dřeň, ale i jí pořád zůstala síla k rozhodnutí, i když jí už jde především o klid a bezpečí dítěte. A malá Kristina Svarinská je talent, který režisérka využila i pro tolik potřebnou a přesně odměřenou porci humoru.
Nevěrné hry, ČR/SR 2003, Režie: Michaela Pavlátová, Scénář: Tina Diosi, Kamera: Martin Štrba, Hudba: Petr Hromádka, Hrají: Zuzana Stivínová, Peter Bebjak, Jana Hubinská, Vladimír Hajdu, Kristýna Svarinská a další.