Článek
Město je dravé, trochu schizofrenní – má neustále proměnlivou architekturu jednotlivých domů, které se až bojí zastaralosti, ale ty domy stojí na téměř nedotknutelné urbanistické struktuře ze začátku 19. století.
Právě tehdy vznikl tak charakteristický pravidelný rastr bloků domů, proložený jedinou šikminou Broadwaye. Kuriózní uskupení – půdorys je daný, nedotknutelný, ovšem výška je proměnlivá. Díky tomu je přísnost městské struktury čitelná jen na plánu, nikoli v realitě, neboť domy v každém bloku skládají zcela odlišnou kompozici hmotovou i funkční.
Třeštící New York – retroaktivní manifest pro Manhattan
Rem Koolhaas vlastně nepsal dějiny architektury New Yorku, svou knihu nazval Třeštící New York – retroaktivní manifest pro Manhattan, neboť ten je tím jádrem, které město charakterizuje. Město, které se vyvíjelo podle úplně jiných než v Evropě tradičních zvyklostí.
Nemá v centru hrad, zámek, katedrálu, nerozvíjí se ze starých tržišť. Jeho dějiny jdou jinak, to město snad ze všeho nejvíc mělo strach, že nebude dostatečně živé, atraktivní, že snad neuspokojí nejrozmanitější touhy všech lidí v sobě. Že nebude stále první. Mohla to být jen autorská licence, když začátek je spojován s inspirací zábavními parky?
Právě v nich začala ta až trýznivá touha mít všechno pohromadě, přitom co nejneobvyklejší a také nejkoncentrovanější. Tady začala ta potřeba vytahovat se do výšky, nejen kvůli potřebě maximálního využití pozemku, ale stejně důležitě kvůli potřebě upoutat. Výsledkem je město, jež se musí vnímat jednak v půdorysu, jednak v řezu – na neporušitelném schématu městských bloků je skládáno z malých měst, jejichž ulice, náměstí, jsou vrstveny nad sebou.
Provádí nás městem podle toho, jak toto město přistupuje k životu
Podle předem připravených projektů, které v sobě přeměnily všechnu dostupnou zkušenost architektonických dějin světa, ale přitom stejně s jakousi živelností, před níž byl třeba Le Corbusier, zvyklý všechno všem programovat, zcela bezradný.
Na textu je vidět, že tak by si svou knihu rád uspořádal i autor, ale tak psát dost dobře nejde a tak bohužel ani číst neumíme. Provádí nás městem podle toho, jak toto město přistupuje k životu: Technologie fantastického, Utopie: Mrakodrap, Životy bloku, Jak dokonalá může být dokonalost.
Jak zábavně napsané a v zrušující mohou být netradičně napsané dějiny architektury výjimečného města.
Rem Koolhaas: Třeštící New York – retroaktivní manifest pro Manhattan.
Arboe vitae, Praha 2007