Článek
Vzpomínková akce se uskutečnila v polovině června v Hradci Králové, v rodném městě Navarové. Většina alba se tam nahrávala. Album, jehož obal zdobí zafačované krvácející jablko ve tvaru srdce od výtvarníka Jiřího Vovsa, je nyní k dispozici na cédéčku a vinylu. Remasterováno bylo z původních pásů.
Vřešťál na jeho nahrávání vzpomíná: „Bylo poklidné, nikdo na nás tehdy do ničeho netlačil, nemuseli jsme nikam pospíchat. Nahrávali jsme po sériích, naráz vždy vznikly dvě tři písničky. Pan Navara, Zuzanin tatínek, byl režisérem ve studiu Československého rozhlasu v Hradci Králové. Dokázal nám v něm jednou za čas najít jeden až dva volné dny, kdy jsme měli studio k dispozici. Pak jsme zase rok čekali.“
„Deska vznikala několik let. Pokud si dobře vzpomínám, první písničky byly hotové už někdy v roce 1982. Je na ní jedenáct skladeb, přičemž jen jedinou, závěrečnou Do posledního dechu, jsme dotočili ve studiu v Praze těsně před vydáním. Byla to vlastně první digitální nahrávka u nás. Když nám tehdy Václav Zamazal, který byl naším zvukovým inženýrem, řekl, že se mu líbí začátek jedné nahrávky a konec druhé, a následně je spojil dohromady, nevěřili jsme vlastním uším. Dnes je to zcela běžný postup,“ dodal Sázavský.
V době, kdy album vyšlo, Nerez pilně koncertoval. Měl až sto padesát vystoupení za rok. Debutová deska jeho stoupající popularitu potvrdila a Nerez se stal silnou formací na tuzemské hudební scéně.
„Živě si vybavuji moment, kdy jsme poprvé slavnostně vezli elpíčka v krabicích v autě, abychom je nabídli fanouškům na koncertech. A oni se o ně skutečně rvali. Před deskou a po ní, to byl v té době opravdu velký rozdíl. Lidé si vás najednou mohli oficiálně přivézt domů, a to v plné kvalitě,“ podotkl ještě Sázavský.
Může se vám hodit na Zboží.cz: