Článek
Skupina Bauchglanz má šest členů, připojit se k ní ale může prakticky kdokoliv, kdo má náladu, chuť a zájem trochu porušit denní stereotyp a udělat něco nevšedního, hledat a nalézat kulturní zážitky kdekoliv je to jen možné.
Skupina navazuje na hnutí Fluxus, které vzniklo v New Yorku kolem roku 1960 a které ukázalo, že umění může vznikat kombinací všech médií a uměleckých disciplín.
Tedy v případě Bauchglanzu může být součástí umělecké tvorby i třeba divadlo, které ostatně někteří její členové aktivně věnují. V Čechách se podobnému akčnímu umění, happeningům, věnoval třeba Milan Knížák.
Třídenní akce zmíněné skupiny probíhá v sálech galerie NoD, které umělci změnili v domácnost, za kterou by se styděla nejedna hodpodyňka. Všude okolo se válí vajgly od cigaret, vypité lahve, sporák je neumytý a skleničky zapáchají. K velkému stolu v centru místnosti jsou ale zváni všichni, kteří si chtějí chvíli lebedit v nepořádku.
Jak probíhal první den akce?
Kunsthistorik Jiří Ptáček z galerie NoD k prvnímu dni akce říká, že „na začátku se návštěvníci příliš nezapojovali do dění, spíše pozorovali, až později se někteří posadili ke stolu a stali se aktéry akce“.
Členka skupiny Bauchglanz, Halka Třešňáková, k tomu dodává „naše akce není o tom, že si teď v určitou hodinu řeknu, že nyní budu vstřebávat kulturu, ale jde o kontinuální proces prožívání.“
Když se na chvíli na této akci zastavíte, tak zjistíte, že za pouhé tři dny, kdy tato akce trvá, jsou její aktéři, kteří celou akci pojali jako nepřetržité divadlo, schopni vyprodukovat neuvěřitelné množství odpadu, který nechávají volně povalovat v prostoru.
Podivují se nad množstvím nepořádku, který po sobě zanechávají a který by jinak úhledně uklízeli do igelitových sáčků a odpadních košů. To, co zůstává skryto, co raději s lidskou bytostí nespojujeme, je zde odhaleno.
Přílišná konzumní spotřeba zůstává skryta
Umění podle Gordona Grahama mimo jiné prohlubuje naše zkušenosti a poznání, můžeme si tak uvědomit (i když Bauchglanz o to nijak neusiloval), že naše přílišná konzumní spotřeba často zůstává skryta a že pod povrchem hladké lesklé tašky z PVC a může se skrývat obsah vpravdě lidský, respektive nelidský.
Vztah společnosti k lidským neduhům, k nepořádku, krvi a podobně nezmizel, jen zůstává skryt, uklizen, v nemocnicích, nebo v odpadkových koších. Občas není špatné se podívat do kouzelného zrcadla, které nelže: „Zrcadlo, zrcadlo, který je z nás lidí nejkrásnější?“
Že by ten nejpořádnější? Nejupravenější? Nebo ten, který si je své lidské podstaty vědom a nedistancuje se od nelíbivých záležitostí? Od lidské špíny, neštěstí, od vrásek a od stáří? A od nepořádku, kterým chtě nechtě zahlcuje planetu.